C. a k. letecké eso - Ústečan Ernst Strohschneider

28.01.2015 16:31

Jiří Bureš

Naposledy upraveno: 12.04.2015

 

Ernst Hermann Josef Strohschneider se narodil 7. září 1886 v Teplické ulici 1090/37 v Ústí nad Labem jako prvorozený syn velkoobchodníka se stavebním materiálem. Otec mu zemřel roku 1891 a matka zůstala na výchovu dětí sama. Zprvu navštěvoval obecnou školu v Ústí nad Labem, pak studoval na zdejším gymnáziu a posléze přestoupil na ústeckou obchodní akademii. Zde složil maturitní zkoušku a pak pokračoval ve studiu na elektrotechnické škole v Teplicích.

Bokorysy všech typů letadel na kterých Strohschneider létal.
(Autor kamufláží Mirek Horčička z Ústí n. L.)
Větší rozlišení viz zde

 

Dne 5. června 1906 se dobrovolně dostavil k odvodnímu řízení k 42. pluku v Terezíně a byl odveden jako jednoroční dobrovolník k 94. pěšímu pluku do Turnova. U turnovského pluku měl podepsán závazek na dva roky s následnou možností 10leté služby. Tak byl zařazen k 1. polní setnině k vykonání jednoroční vojenské služby. Dne 21. prosince byl povýšen na svobodníka (Gefreiter). Dne 31. března 1907 byl povýšen do hodnosti desátníka (Korporal) a 1. října získal hodnost šikovatele v záloze (Feldwebel in der Reserve). Nato byl odeslán na trvalou dovolenou. Dne 1. ledna 1908 byl povýšen na kadeta-šikovatele v záloze (Kadett Feldwebel in der Reserve) u 28. pěšího pluku. V září 1908 se zúčastnil cvičení rezervistů a 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti praporčíka v záloze (Fähnrich in der Reserve). Od 18. srpna do 14. září 1911 prodělal cvičení rezervistů č. 26/11, 1. ledna 1913 byl povýšen do hodnosti poručík v záloze (Leutnant in der Reserve) a od 26. srpna do 22. září se účastnil dalšího cvičení č. 7/13.

Dne 28. července 1914 byl povolán do služby k 8. polní setnině svého domovského pluku. S ním pak odjel na srbskou frontu a během bojů byl raněn do nohy. Po vyléčení byl 3. listopadu 1914 přeložen k 42. pěšímu pluku v Terezíně. Zde nastoupil službu u strážního oddílu a s ním odjel na ruskou frontu. Zde utrpěl během bojů o vrchol Chryszczata 9. ledna 1915 zranění kolene. Po vyléčení a návratu k jednotce byl pověřen velením oddílu strojních pušek. Dne 1. září 1915 byl povýšen do hodnosti nadporučíka v záloze (Oberleutnant in der Reserve). Brzy nato (19. září) byl opět raněn a tentokráte i zajat Rusy. Po útěku z ruského zajetí a následné rekonvalescenci byl prohlášen invalidou neschopným další služby. Dne 6. října mu byl propůjčen Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací jako uznání za statečné chování před nepřítelem.

Absolventi kurzu leteckých pozorovatelů ve Wiener-Neustadtu září 1916 - leden 1917 - Strohschneider je čtvrtý zleva v zadní řadě (s knírkem).

 

Na vlastní žádost byl v březnu 1916 přijat do K. u. K. Luftfahrtruppen a v důstojnické škole ve Wiener Neustadtu vycvičen na leteckého pozorovatele. Po ukončení výcviku byl jmenován důstojníkem-pozorovatelem u nově vytvořeného Fliku 23 pod velením hejtmana (Hauptmann) Heinricha Kostrby. Jednotka byla umístěna na italské frontě v Jižním Tyrolsku. Zde se Strohschneider vyznamenal během mnoha pozorovacích letů nad nepřátelským územím a bombardovacích akcích nad Trevisem a Vicenzou, kde čelil silné protiletecké palbě. Dne 15. června 1916 – během letu s Lloydem C.III 43.61 pilotovaným nadporučíkem (Oberleutnant) Franzem Schornem dosáhl i prvního vzdušného vítězství nad italským hydroplánem v údolí řeky Sarca. Sestřel však zůstal nepotvrzen, protože nebyl pozorován ze země. Dne 5. srpna byl Strohschneider zmíněn v rozkazu s nevyšší pochvalou za statečné chování jako letec před nepřítelem.

Když boje na jihotyrolské frontě polevily, byl přeložen k Fliku 28 na sočské frontě a odtud byl po krátké době odeslán do důstojnické letecké školy ve Wiener Neustadtu k absolvování pilotního výcviku. Kromě pilotního výcviku zde na žádost ředitele školy předával své zkušenosti pozorovatele novým studentům–pozorovatelům. Dne 30. prosince 1916 mu byl propůjčen pilotní odznak pro rok 1917 a 30. ledna získal rakouský pilotní průkaz č. 596.

Model postavený ze stavebnice vydané Muzeem města Ústí nad Labem. Je v experimentální noční kamufláži, kterou Strohschneider nařídil pro polovinu strojů jeho Flik 61J. Ta tomto stroji získal své poslední dva setřely.
(Autorem modelu je Petr Stanislav z Ústí n. L.)

 

Po ukončení výcviku byl přeložen k Fluggeschwader I, kde sloužil jako zástupce velitele (Chefpilot). Jednotka byla posádkou na letišti Divacca a velel jí hejtman Karl Sabeditsch. Zde Strohschneider prováděl převážně doprovodné lety bombardérů. Dne 1. června 1917 mu byl propůjčen Karlův vojenský kříž. Doprovody bombardérů vykonával nesmírně svědomitě a důsledkem toho byla první dvě potvrzená vítězství (červen 1917).

V srpnu 1917 byl jmenován zástupcem velitele u Flik 42J, čistě stíhací jednotky na letišti v Proseccu pod velením Ladislava Hary. Letka byla skutečně skvělá a bylo v ní velké množství pilotů z Uherska. Zde se Strohschneider velmi spřátelil s poručíkem v záloze Franzem Gräserem, s nímž získal celkem sedm vítězství.

23. srpna 1917 byl Strohschneider opět pochvalně zmíněn v rozkaze a zároveň mu byly propůjčeny meče k vojenskému záslužnému kříži za statečné chování letce před nepřítelem. Dne 26. září se stal leteckým esem po vítězství nad italským stíhacím letadlem SPAD. O měsíc později (25. října) dosáhli Strohschneider s Gräserem svého prvního společného vzdušného vítězství. Po dalším společném vítězství s Gräserem (15. listopad) se Strohschneider stal dvojnásobným esem.

Dne 28. prosince byl pověřen velením nově vytvořené Flik 61J na letišti Motta di Livensa na frontě na Piavě a stal se prvním záložním důstojníkem velícím letce. Na tomto letišti působila i druhá nově vytvořená Flik 63J pod velením hejtman Karla Nikitsche. Během jeho zranění velel Strohschneider také jeho letce.

V lednu 1918 byl k Flik 61J přeložen i blízký přítel Strohschneidera, Franz Gräser. Dne 24. ledna 1918 byl Strohschneiderovi podruhé propůjčen Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací a meči za statečné chování před nepřítelem. Stal se tak jedním z 18 důstojníků Luftfahrtruppen, kterým byl tento řád udělen dvakrát.

V únoru 1918 byly jeho jednotce přiděleny k bojovému testování dva prototypy Aviatik D. II, v.č. 39.01 a 39.03. Strohschneider se osobně zúčastnil testování a v jeho závěrečném hlášení bylo napsáno: „maximální rychlost letadla je vyšší než u Albatrosu D. III, ale na druhou stranu výhled byl tak špatný jako u Aviatika série 138.“

Svého posledního vítězství dosáhl 16. března 1918, když pilotoval Albatros D. III 153.119 společně s Gräserem v Albatrosu D. III 153.106 a podařilo se jim u Casonetti sestřelit italské Ansaldo SVA 5.

Dne 20. března vedl Strohschneider noční útok pěti letadel na italské pozice u Zensonu, přičemž sám pilotoval Phönix D.I 228.36 (od Flik 63J). Při návratu z letu havaroval při přistání na domovském letišti Motta di Livenza a zahynul v důsledku zranění.

O čtyři dny později, 24. března, mu byl udělen Řád železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči jako uznání statečného a příkladného chování letce před nepřítelem a 26. března mu byl propůjčen Rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči jako uznání za statečné a úspěšné chování pilota před nepřítelem.

K modelu letadla podrobněji viz modelforum.cz

 

 

Dodatky k příspěvku

31.05.2015 Karel Sáček

 

Související příspěvky

Jan Vogeltanz: Vývoj leteckých uniforem od 1. světové války do roku 1939, část 1/2    (26.04.2019 - varia) Specifický stejnokroj byl zaveden teprve na podzim r. 1916 ve Francii, ovšem v šedomodrém armádním střihu, s již dříve užívanými okřídlenými hvězdičkami na límci... Nicméně první ozbrojené síly, kam bylo letectvo jako svébytný druh zbraně zařazeno, bylo pozemní vojsko Velké Británie, kde byl již 13. dubna 1912 založen Královský letecký sbor (Royal Flying Corps) jako součást pozemní armády. Byl vybaven již speciálním kabátcem...