Cvičení o užívání zbraně (1826)

13.04.2009 17:33

Naposledy upraveno: 17.02.2021

Cvičení o užívání zbraně, její částky, jejich čistotné chování, a o některých jiných vojáku potřebných věcech v cis. kr. vojsku.

Cwičenj o Užjwánj Zbraně, gegj částky, gegich čistotné chowánj...

V Praze, 1826

 

 

Toto autorské dílo (tvůrčí zpracování díla jiného) je chráněno dle autorského zákona č. 121/2000 Sb. V případě zájmu o jeho rozšiřování mimo zákonem daných výjimek a omezení práva autorského nás kontaktujte na e-mailu info@primaplana.cz.

 

 

Ot. Jaká jest zbraň pěšího vojáka; a co k tomu ještě náleží?

Od. Puška (kver) s bodákem (pajnetem) střelivo (munice) neb patrony.

Ot. K čemu se potřebuje voják s puškou?
Od. K hájení vlasti, a ku přemožení nepřítele.

Ot. Jaký způsob zbraně jest puška?
Od. Sřílecí a bodací, totiž k tomu: kulkou trefiti, a bodákem bodati.

Ot. Mimo pušku a bodák, co k tomu ještě náleží ku přemožení nepřítele?
Od. Nohy, neb pohybování; totiž pořádek, správnost, čerstvost v chodu (marši) a obratech.

Ot. Jaký prospěch přináší vojáku oheň?
Od. Že na nepřítele udeřiti, jej ve vzdálenosti zdržovati, jej raniti neb zabiti, jakož i znamení dávati může.

Ot. V jaké příležitosti může voják s největším prospěchem stříleti?
Od. Když skryt za něčím stojí; v hlubinách a tak dále, zvlášť nachází-li se za hradbami.

Ot. V jakou zbraň má obzvláště důvěrnost míti?
Od. Ve svůj bodák.

Ot. Kdy se užívá bodáku?
Od. Chceme-li na nepřátelské stráže, postavy a neb hradby udeřiti, chceme-li nepřítele poraziti, jej k opuštěhí bojiště, totiž k ustupování přinutiti; zvlášť pak, máme-li se s koňstvem potýkati.

Ot. Co jest prospěšnější ve vojně, na nepřítele udeřiti, čili když na nás nepřítel sám udeří?
Od. Na něj udeřiti.

Ot. Proč?
Od. Proto že každé udeření nepřítele zarazí a v zmatek přivodí, a štěstí jistě té straně padá, kteráž na ně spoléhá.

Ot. Co má tedy statečný batallion učiniti, kdyby naň v čelo nepřátelský batallion udeřil?
Od. Má jej na dostřelenou srdnatě a statečně očekávati, zdárnou střelbou jej přivítati, nenabitou zbraní naň v dobrém spojení udeřiti, a jej poraziti.

Ot. Kdyby však na batallion jen koňstvo doráželo, jak jest se zachovati?
Od. Má-li batallion jakou zálohu (reserve) a neb jestli na křídlech svých ubezpečen, udeří se na takové koňstvo jako na pěchotu; kdyby ale toho nebylo, a batallion stál o samotě, musí se dle uvedených pravidel k cvičení (Exercier Reglement) čtverhran a neb sražení učiniti.

Ot. Jak ale se má chovati takový batallion čtverohranu neb sražení k uhájení se proti koňstvu?
Od. Tu nesmí batallion v sebe důvěrůjíc srdnatosti tratiti.
(1. pád) Koňstvo na 20 - 40 kroků bez vystřelení čekati, pak se nadíti můžem, že se koňstvo zarazí, to jest: že se zastaví, a tu je čas, by druhý řad vystřelil, načež se koňstvo obrátí, po němž ještě druhý řad i po druhé vystřeliti může.
(2. pád) Chtělo-li by koňstvo po obdrženém druhém vystřelení druhého řadu přece dorážeti, jest čas, by na 6 - 10 kroků, kdežto žádná kulka nechybí, první řad čtverohranu neb sražení vypálil; bodáky prvního a druhého řadu koňům jezdcům zhoubu přinesou: z předu sesřeleni, a bodáky zbodáni koňové rozptýlují zadní, a rozptýleného koňstva s nastavenými bodáky v pořádku stojící pěchota má se tím méně co obávati, poněvadž třetí řad ještě nabitými puškami opatřen jest, jichž to kulky na nejodvážlivější jezdce určeny jsou. Takový násilný odpor přináší pěchotě nejšťastnější prospěch.

Ot. Co z toho následuje?
Od. Že pěchota, jestli dobře vycvičena, a svou povinnost koná, zcela ubezpečena jest, a od koňstva nikdy poražena býti nemůže.

Ot. Aby se zbraně dobře užívalo, co musí dobrý voják věděti?
Od. Musí částky zbraně dle jména i skutku uplně znáti, a věděti, jak se rozkládají a skládají.

Ot. Které předpisy poučují vojáka zvlášť o užívání zbraně?
Od. Pravidla k cvičení (Abrichtungsregeln).

Ot. Jakým cvičením se voják nejlépe naučí bodáka užívati?
Od. Cvičením v šermování bodákem.

Ot. Co jest povinen statečný voják z ohledu zbraně a střeliva (munice)?
Od. O obojí co nejvíce pečovati, by jich v každém okamžení užívati mohl.

Ot. V jaké podezření by mohl takový voják přijíti, kterýž by své zbraně v dobrém stavu nechoval?
Od. Že nemíní s ní statečně zacházeti, a že nemá žádné lásky k vlasti a k stavu svému.

Ot. Jak se smejšlí o vojáku, kterýž svou zbraň zná, miluje, a ji v dobrém stavu chová?
Od. Že na čest a povinnost svou drží, sobě tím lásku a vážnost svých krajanův, zvlášť pak sobě představených získati se snaží.

Ot. Jak se může zbraň vždy v čistotě zachovati?
Od. Po každém užívání (potřebování) musí se hned čistou onucí otříti, což tím snadnější jest, protože zámek na černo zakalen bývá.

Ot. Jak se musí železo chovati?
Od. Beze rzi, nesmí pak ničím ostrým, čímž by se na něm škoda způsobiti mohla, čistiti.

Ot. V jaké případnosti se zbraň rozkládá.
Od. Jen tehdáž, když toho potřebí jest, až na koncový šroub (Schanzerschroube), kterýž se samému ručničníku svěřiti má.

Ot. Čistí-li se hlaveň bez násady (šift), čeho se při tom vystříhati třeba?
Od. Hlazení nabijákem, což škodno a zapovězeno jest; nesmí se sedati na ní, a vesměs žádným způsobem násilí činiti; tím méně ji skrze tření řemenem rozpruzovati, čímž se železo spotřebuje, a v tvrdosti své tratí.

Ot. Co ješte náleží k ozdobě a lepšímu uchopení zbraně?
Od. Násada (šift).

Ot. V kolika čáštech záleží násada? A jak se jmenují?
Od. Ve třech, totiž: v hlavišti, v příličí a přední násadě.

Ot. Jak se musí s násadou zacházeti?
Od. Musí býti vždycky hladka a čista, na žádný způsob škrabána neb řezána, proto že zbraň žádného ozvuku dávati nemá. Musí se často dřevěným olejem navlažovati, a po proniknutí čistě otříti.

Ot. Kdyby zbrani něco chyběti mělo, jaká jest tu povinnost vojenského muže?
Od. Rychle to ohlásiti.

Ot. Čím se mají železné částky, čím mosazné a čím slupice čistiti?
Od. Železné okujemi, mosazné kořalkou a triplem; slupice pak se smí jen někdy po spodu tříti a pěnivelí (bimšteinem) očerstviti?

Ot. Jak se má zacházeti se zámkem?
Od. Zámek se ve všech místech, když toho potřeba káže, kdež železo na sebe přiléhá, dřevěným olejem napouští, a čistě vytírá, jakož i všecky šrouby ve svých šklabinách.

Ot. Co sluší pozorovati z ohledu střeliva (munice)?
Od. Střelivo se nosí v sumce (patrontaši), v kteréž nic jiného býti nesmí, především vlhkostí opatrovati a jestli potřeba káže, aby se patrony předělaly, nesmí se k tomu hrubý, nýbrž tenký, však drobet přiobtužný papír bráti. Pozn: Tento celý pořádek musí se muži zřetelně a patrně ukázati, k tomu náleží při kompanii, což by však každý voják míti mohl, patronová trubka a mírečka na prach.

Ot. Nač má každý voják při nabíjení a střílení pozorovati?
Od. Aby:
1) patronu v sumce tak uchopil, by kulka k malíku přišla,
2) patronu zubami opatrně otevřel, by se prachu nerozsypalo,
3) aby nenasypal ani málo ani mnoho na pánvičku, protože při mnoho nasypání rána zeslábne, a slupice nepřiléhá, tak že prach při stavení zbraně z pánvičky vypadne,
4) aby patronu na okousnutém konci palcem, ukazovákem a prostředním prstem pravé ruky dobře zahradil, a vzhůru držel, by se prachu při zatáčení (obracení) k nabíjení nerozházelo,
5) aby patronu pečlivě do hlavně vsypal, tak, aby s prachem papír před vejpalní dirku nepřišel, čímž by se rána opozditi, a neb zcela překaziti mohla,
6) aby vsypanou a ukazovacím prstem zastrčenou patronu nabijákem pevně srazil, což před rozpuknutím hlavně zcela ubezpečuje, a ráně vesměs většího oučinku dodává,
7) aby kohout při napínání nepřetáhl, což už mnohému neštěstí příčinou bylo,
8) aby se pamatoval, že, čím pevněji zbraň k ramenu, a v líc přitáhne, čím pevněji ji drží, že tím méně trhá, a tím větší silou ránu vyrazí;
9) aby jak při nabíjení, tak při míření slušně kdy sobě dal, a zkrátka nic se nepře kvapil. Míření jest po dobře vykonaném nabití při střílení nejdůležitější věc; neboť dobře mířiti jest dobře střeliti; dobře střeliti jest mnoho nepřátel trefiti; a mnoho nepřátel trefiti, jest sám méně trefen býti, konečně
10) aby ukazovací prst při spouštění k nejspodnějšímu konci spouště (Schneller) přiložil, proto že tak menší silou spustí, a k obávání není, že by se spouštěním zbraň z namíření pohnula.

Ot. Jak se má mířiti?
Od. Levé oko se zamhuří, a pravým se v přímém směru přes šklabinu na švancšroubu, a přes mušku ku předmětu míří.

Ot. Když jest voják v míření dobře vycvičen, co musí ještě uměti, aby byl v trefě jist?
Od. Musí umět vzdálenost rozeznati.

Ot. Kolikerá jest vzdálenost střílení, a kolikerý puntík míření?
Od. Trojí: stehnová na 100 - 150 kroků, prsní na 200 - 250 kroků, a hlavní na 300 kroků.

Ot. Kam má voják při rozličných vzdáleno stech střílení a rozličných puntících míření trefiti?
Od. Vždy v prsy.

Ot. Která vzdálenost střílení bere se za vše obecné pravidlo, střílí-li se celým batallionem?
Od. Druhá; protože se batallion vždycky do takové vzdálenosti přivesti musí.

Ot. Co jest vyměřená neb vyhlednutá čára (linie)?
Od. Taková, kteráž se šklabinou hlavně, s muškou a předmětem přímo běží.

Ot. Co jest střelní čára (linie)?
Od. Taková, kterouž kulka letí.

Ot. Kolikrát přestřihne kulka vyměřenou čáru při jaderné ráně?
Od. Dvakrát. Po prvé před ustím, podruhé v puntíku, do něhož se mířilo, a v němž předmět trefen bývá.

Ot. Na kolik kroků jest možná jadrná rána?
Od. Na 200 - 250, poněvadž se trefí tam, kam se mířilo.

Ot. Může-li voják, když stojí na povýšeném místě, nepřítele na 350 kroků ještě střeliti?
Od. Může; neboť ubezpečen býti může, že, když mu do hlavy míří, že jej jistotně v prsy trefí.

Ot. V jaké vzdálenosti může voják s jistotou na svou ránu se bezpečiti, když jest přinucen do vrchu stříleti?
Od. Na 100 až 200 kroků, kdežto v prsy protivníku zamíří, v menší vzdálenosti musí namířiti v stehna, aby v prsy trefil.

Ot. Jak se míří v pohybujícího se nepřátelského střelce?
Od. Pohybuje-li se v pravo, neb v levo, namíří se trochu před, jestli přímo předse neb zpět, namíří se podle vzdálenosti. Pohybuje-li se do vrchu neb s vrchu, namíří se vejš neb níž po mušce.

Ot. Čím musí být kámen obložen, a jak na zbraň přišroubován?
Od. Musí být olovem obložen, pevně a přímo přišroubován, a tak postaven, že když kohout slupici odrazí, aby zrovna ostřím do prostředka pánvice padl.

Ot. Jak musí být kámen širok?
Od. Nesmí býti širší než slupice, aby ji při spuštění najednou všudy zatrhnul.

Ot. Co z toho následuje, když jest kámen tak širok jako slupice, a svým ostřím uprostřed pánvice padá?
Od. Že se jiskry všecky sjednotí, a tak stejně na zápalní (prach) padnou.

Ot. Co se musí v dlouho trvajícím pálení častěji dělati?
Od. Musí se kámen a pánvice od neřádu onucí vyčišťovati.

Pozn. Zde se mohou mužům takové otázky dávati, kteréž pravidla k cvičení postihují k. p. o nasazování nízko, vysoko, v pravo , v levo, o škodlivosti mhourání, o potřebnosti pokojného a setrvalého nasazení pro opoždění zápalu, o ubezpečení se, zdaž zbraň vystřelila neb selhala;
- o potřebování vrtací jehly a vytahováku (ramejzlíku) o potřebné prozřetelnosti při střílení na terč, o připravování ostrého kamene, kterýž do slupice zatíná: co jest dělati, když zbraň selhává, a. t. d. že má při nasazování, aby ho povětří či vzduch nevystřelil, ukazovací prst vnitř do poutka nedotýkaje se spouště vložiti.
- Jak se muž na procházkách za jasného i po šmurného času v posuzování vzdáleností od 10 - 400 kroků cvičiti má. Přelud sněhem, vodou, vlnajícím se obilím a lukami má se mu při tom připamatovati. Po nevzdělaných rovinách, při vrších a oužlabinách mají se mu spoludruzi (kamarádi) v rozličných vzdálenostech rozstavěti, on pak má dálku vzdálenosti posouditi a hádati, při čemž se mu dobře vštípiti musí, jak veliký neb malý se mu spoludruh v rozličných rozstaveních a pro stranstvích býti zdá a. t. d.

Ot. K čemu jest povšechný vejstřel (General de Charge) a běžný oheň (Lauffeuer)?
Od. Obojí buď ku potěšení, neb ku poctě.

Ot. Nevystřelí se hned, jak se nabije?
Od. Nikoli; nýbrž zbraň se tak vysoko šikou nasadí, aby pravé oko nad muškou mířiti mohlo.

Ot. Kdy se nasazuje v pravo neb v levo, t. j. kdy se šikou pálí, a k čemu jest to?
Od. Jen tehdáž, když čelo (front) na nepřítele stříleti má, kterýž mu užší čelo ukazuje; v pravo a neb v levo nasadí voják v té samé postavě, obrátě se jen osminou kola v pravo neb v levo, jestli zástup nepříteli příliš v bok, musí se mu jiný čelní linie dáti.

Ot. Jak říkají takovému ohni, kdežto jedno křídlo v zástupu ku předu v levo, a druhé ku prostředku v pravo pálí?
Od. Šikmý, neb křížový oheň k. p. batallion by stál před oužinou (defilé), kteráž by se v širokosti divisie srážela, a v přibližování jejím nejen čelo, ale i boky zasahovala.

 

34 částek zbraně:
1) Bodáková čepel (pajnetova klinka).
2) Bodáková trčel.
3) Bodákové jílce neb držadlo (Griff)
4) Hlaveň (Lauf).
5) Bodákové péro.
6) Muška.
7) Švancšroub, čili koncový šroub.
8) Veliký křížový šroub.
9) Zápal, čili cindloch.
10) Nabiják.
11) Násada, čili šift.
12) Trichtýřní zběř.
13) Péro u nabijáku.
14) Svrchní zběřové péro.
15) Svrchní zběř.
16) Svrchní poutko na řemen.
17) Poutkový šroub svrchní.
18) Spodní zběř.
19) Spodní zběřové péro.
20) Žlábek.
21) Poutko u jílců.
22) Malý křížový šroub.
23) Spodní poutko na řemen.
24) Poutkový šroub spodní.
25) Spoušť.
26) Vnitřní spoušťový šroub.
27) Stahovací plech.
28) Spodní kování neb střevíc.
29) Šroub v dřevo, neb šroub jilečního poutka.
30) a 31) Dva hlavištní šrouby
32) Postranní plech
33) a 34) Dva zámeční šrouby.

20 částek zámku u zbraně:
1) Zámeční plocha.
2) Pánvice.
3) Slupice neb baterie.
4) Kohout.
5) Hubice.
6) Ořech.
7) Stolička aneb študla.
8) Stebelec neb štanjlička.
9) Spruha neb veliké péro.
10) Spružina neb slupiční péro.
11) Spružinka neb stebelecní péro.
12) Šroubek do kohouta.
13) Šroubek do pánvice.
14) Šroubek do slupice.
15) Šroubek do ořecha.
16) Šroubek do stoličky.
17) Šroubek do stebelce.
18) Šroubek do spruhy.
19) Šroubek do spružiny.
20) Šroubek do spružinky.

K tomu ještě náleží:
Křesací kámen (pazourek) olovem obložený; spěrák se šrubovníkem; vytahák; vrtací jehla; zátka, neb vrub, jemný olej, onuce, drobný popel, tripel, okuje, pěnivel (bimštein), dřevěný kámen neb rohový pazourek, dřevěné patrony.

Pořádek, v kterém se částky zbraně rozkládají:
1. Bodák.2. Nabiják. 3. Trichtýřní zděř. 4. Svrchní zděř se svrchním zběřním poutkem. 5. Dva zámeční šroubové. 6. Postranní plech. Zámek. 8. Veliký křížový šroub.9. Spodní zběř.10. Hlaveň. 11. Malý křížový šroub.12. Jíleční poutko.13. Spoušť. 14. Stahovací plech. 15. Hlaviště. 16. Dva šrouby svrchního a spodního poutka pro řemen; a 17. když toho potřeba jest, skrze ručničníka koncový šroub.
Pozn. Skládání těchto částek děje se v pořádku naopak.

Pořádek, v kterémž se částky zámku rozkládají.
1) Šroub do spružinky.
2) Spružinka.
3) Šroub do stebelce.
4) Stebelec.
5) Šroub do stoličky.
6) Stolička.
7) Šroub do ořecha.
8) Kohout, (dřív se však musí spruha sevříti spěrákem)
9) Ořech.
10) Šroub do spruhy.
11) Spruha.
12) Šroub do slupice, (dříve se sevře spružina spěrákem).
13) Slupice.
14) Šroub do spružiny.
15) Spružina.
16) Šroub do pánvice.
17) Pánvice.
18) Šroub do kohouta.
19) Hubice.
20) Zámeční plocha.

Pozn. Skládání těchto částek děje se v pořádku naopak; pozorovati však sluší, že při snímání neb přidělávání částek, kteréž se na péra kladou, péra spěrákem sevřena býti musejí, však ale ne příliš, aby nepraskla, aneb aby se jim neuškodilo, potom že se šroub do stebelce a do stoličky jen mírně přitáhnouti má, protožeby lupnutí aneb zapadnutí ořecha do stebelečního vroubu slyšeti nebylo, a protože by spoušť více moci potřebovala, čímž by se zbraň z nasazení pohnouti mohla.
Konečně, aby se šrouby nepomátli jest potřeba, aby se do svých částek nastrčili, když se zámek rozkládá. Také to bude příhodnější, když se k takovému cvičení nepotřebovaná zbraň vezme, jejížto zámek olejem pomazán není.

Vysvětlení některých slov:
Běžný oheň - das Lauffeuer.
Bodák - das Bajonette.
Čelní linie - die Fronte.
Čepel bodáková - die Bajonette Klinge.
Čtverohran - das Carré.
Jilce - der Griff.
Hlaveň - der Lauf.
Hlaviště - der Kolben.
Hubice - das Hahnenmaul.
Koncový šroub - die Schwanzschraube.
Nabiják - der Ladstock.
Násada - der Schaft.
Nasazení - der Anschlag.
Obraty - die Bewegungen.
Okuje. - die Hammerschlag.
Onuce - der Lappen.
Ořech - die Nus.
Ozvuk - Rezonance.
Pánvička - die Pfanne.
Poutko u jilců - der Griffbügel.
Pěnivel - der Bimstein.
Postavy - die Posten.
Postranní plech - das Seitenblech.
Povšechný vejstřel - General de Charge.
Předmět - der Gegenstand.
Přední násada - der Vordeschaft.
Puška - das Gewehr.
Rohový pazourek - der Hornstein.
Ručničník - der Büchsenmacher.
Stráž - die Wacht.
Střelivo - die Munition.
Střelní čára - die Schuslinie.
Střevíc - die Kappe.
Sumka - die Patrontasche.
Šermování - das Fechten.
Šrubovník - der Schraubstock.
Slupice - die Batterie.
Spoušť - der Schneller, Abdrücker.
Spěrak - der Sperrhacken.
Spruha - die Schlegfeder.
Spružina - die Batteriefeder.
Spružinka - die Stangenfeder.
Sražení - die Masse.
Stebelec - die Stange.
Stolička - die Studel.
Usta - die Mündung.
Veypalní dírka - das Zündloch
Vrtací jehla - die Raumnadel.
Vyměřená čára - die Visierlinie.
Vytahák - der Kugelzieher.
Záloha - die Reserve.
Záplaní (prach) - das Zündkraut.
Zběř - der Ring.
Zámeční plocha - das Schlosblech.
Zátka - der Stöpfel.
Žlábek - die Rute.

 

 

Jeden z exemplářů Cwičenj o Užjwánj Zbraně, gegj částky, gegich čistotné chowánj, a o některých giných wogáku potřebných wěcech w cjs. král wogsku zpřístupnila Národní knihovna ČR v rámci digitalizačního projektu Kramerius: kramerius.nkp.cz  - nový formát zobrazení viz kramerius5.nkp.cz.

Přepis původního tisku provedl M. Exner.

Podle zachované korespondence se jedná o překlad z německého díla, v současnosti neznámého, jehož autorem byl rozporuplný obrozenec, spisovatel a knihovník Václav Hanka.

 

Pro zajímavost lze tento překlad srovnat s podobným, vydaným o necelá tři desetiletí později:
 Seznání, rozbírání, skládání, zachowání a čistění ručnice s hladkou hlawní a komorní pussky. Stučné a pochopitelné poučení pro sprostého vojína. Rasstat, 1854, online: kramerius5.nkp.cz

 

 

Původní adresa příspěvku:
 - primaplana.net/txt/edice/cviceni-uzivani-zbrane-1826.html