Dragouni a husaři jako „mašky“ v Mikulášském průvodu
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 04.12.2019
V roce 2017 vydalo Regionální muzeum v Litomyšli útlou brožuru KLIMEŠOVÁ Hana: Mikuláši na Litomyšlsku. Její oficiální anotace uvádí: „Publikace pojednává o Mikulášských obchůzkách v 19. století na Litomyšlsku, zejména těch v Českých Heřmanicích, Sloupnici a Zhoři. Mikuláši zacházeli do okolních obcí i města Litomyšle. Průvody čítaly na 40 masek, kromě sv. Mikuláše např. hajduky, vojáky, rasa, žida, klapačku aj. Čerti ještě nechodili, nejděsivější postavou zdejších průvodů byla smrt. Text je doplněn řadou vyobrazení masek průvodů, které ještě na konci 19. století zachytili pamětníci Josef Šplíchal, Jan Doubrava a Václav Voleský.“ (viz www.rml.cz)
Detail sloupnického Mikulášského průvodu v podání Josefa Šplíchala na titulní straně publikace,
který zachycuje podobu postav pravděpodobně v 50.-60. letech 19. století.
O „vojácích“ je možné se v této publikaci například dozvědět:
- Obvykle byl určen znalý muž, který měl výpravu průvodu na starosti; dohlížel na správné ustrojení masek a případně vyráběl nové – v Říkovicích to byl vysloužilý kyrysar pantáta Macků. Nejstarší vypravení Mikulášského průvodu na Litomyšlsku je zachycené v pramenech k roku 1824 v Českých Heřmanicích a Sloupnici.
- Mezi tzv. hezké masky patřili např. husaři a mašky neboli rejtaři, mezi škaredé hajduci.
- Za hudebníky šel pán (velitel) a okolo deseti mladíků oblečených do husarského. Měli krátké kabátce lemované kožešinou a byli ozbrojeni šavlemi. Na hlavách měli čáky z lepenky, černě pomalované nebo zdobené zlaceným nebo postříbřeným třepením, korálky a plíšky.
- Po přehlídce husaři utvořili kordon u dveří, kterým vešli andělé a zpívali o svatém Mikuláši. Poté pán zavelel, aby vojáci vzdali čest a do světnice přišel Mikuláš… následovali rejtaři, zvaní též mašky, dnes bychom řekli jezdci. Jeden jezdec byl v hulánském (? výše přiložené vyobrazení ale zachycuje dalšího husara, nikoliv hulána – pozn. K. Sáček), druhý v dragounském; místo jednoho koně později zaujal jezdec na kozlovi (viz totéž vyobrazení).
- Dva „rejtchaři“ se vřítili do světnice na improvizovaných koních, měli zpředu skutečně pěkně provedené koňské hlavy s uzdami a zadní část koně s křiklavě červeným čabrakem a dokonce s pravým koňským ocasem. A rajtovali po světnici jako šílení a pak zmizeli.
Detail sloupnického Mikulášského průvodu od Jana Doubravy,
který zachycuje podobu postav pravděpodobně ve 40. let 19. století.
Popis značně odlišného průběhu „oslavy“ sv. Mikuláše v pojetí chovanců kadetní školy v Praze zanechal ve svých pamětech František Marvan, který ji absolvoval v letech 1900-1904. Jeho vzpomínky editoval Jiří Koťátko v publikaci nazvané Život kadeta, vydané v Praze roku 2016 (viz např. zastarouprahu.shop4you.cz). Marvanovu vzpomínku na 5. prosinec lze nalézt na s. 44:
„Jiným tradičním zvykem byla oslava sv. Mikuláše. K večeři byla menší nadílka ořechů, jablek a sladkostí, ale vtip celé oslavy spočíval vtom, že po večerce chodil svalnatý sv. Mikuláš s několika podobně zdatnými čerty po cimrách a důkladně naděloval výprask některým neoblíbeným osobám. Bylo věcí cti se nikomu o těchto exekucích nezmínit. (Ze stejného důvodu se postižení nepochlubili nikomu tím, že dostali deku.) A jistě nebyla náhoda ani to, že inspekční důstojník toho dne všechny prohlídky zaspal.“