C. k. důchodková stráž (k. k. Gefällenwache) 1835-1843

24.08.2020 16:45

Jaroslav Beneš

Naposledy upraveno: 24.08.2020

 

Důchodková stráž (k. k. Gefällenwache) byla stejnokrojovaným ozbrojeným sborem, který fungoval pouhých 8 let. I tak si ale zaslouží naši pozornost, neboť i ona položila základy budoucí finanční stráže.

   Již s vydáním císařského patentu o všeobecné potravní dani v roce 1829 se počítalo se zřízením jednotné, a i ve vnitrozemí působící důchodkové stráže. K tomu však tehdy ještě nedošlo. V roce 1834 vstupuje v platnost smlouva o Německém celním spolku (Zollverein). Vznik celního spolku představoval důležitý impuls pro konečné založení vnitrozemského důchodkového dozoru v Rakousku. [1] Císařským rozhodnutím z 9. dubna 1835 a dvorským dekretem z 22. dubna 1835 došlo ke zřízení civilního strážního, ozbrojeného a stejnokrojem opatřeného sboru s názvem důchodková stráž, k. k. Gefällenwache. Důchodková stráž byla založena v německých provinciích říše (tedy i v Českých zemích), dále v Haliči a Lombardsku – Benátsku, ale i v Uhrách.

Důchodková stráž doplňovala svou činností v roce 1830 zřízenou pohraniční stráž, přičemž její práci částečně duplikovala. Důchodková stráž měla ale výraznější vazbu na civilní finanční správu a nebyla tolik militarizována. Jejím úkolem bylo dbát na dodržování důchodkových předpisů, zabraňovat nezákonným manipulacím při vybírání daní a dávek a celních poplatků. Současně dbala na řádné dodržování státních monopolů jako např. na výrobu tabáku, soli, ledku apod., a na řádné vybírání poplatků z nich. Zabraňovala podloudným obchodům a pašeráctví. Příslušníci důchodkové stráže kontrolovali např. na mostech, či při vjezdech do měst vezené zboží, zda bylo řádně procleno. Kontrole důchodkové stráže byly podrobeny cukrovary, pivovary, palírny, rafinérie minerálních olejů apod., ale i státní loterie. Základním předpisem pro službu důchodkové stráže byl její služební předpis Allgemeine Dienstvorschrift der Gefällenwache vydaný v roce 1836.

  Se zřízením důchodkové stráže byly postupně zrušeny dřívější nejrůznější dozorčí důchodkové orgány. Výjimkou byl dozorčí personál celních a třicátkových úřadů [2] v Uhrách jenž nebyl k důchodkové stráži přidělen. Vznikem důchodkové stráže se tedy odstranila roztříštěnost různých výběrčích a mýtných orgánů ve vnitrozemí. Šlo například o odstranění dozorců na vnitřních celnicích, různých tabákových a solních dozorců, výběrčích mýt na mostech a cestách apod. Tyto orgány neměly doposud žádné jednotné vedení, byla u nich velmi malá možnost kontroly.

  Příslušníci zrušených dozorčích orgánů tvořili také velkou část sboru důchodkové stráže. Doplňování důchodkové stráže se dělo přednostně z řad příslušníků pohraniční stráže, kteří měli odsloužená potřebná léta a jejichž služební výsledky byly nadřízenými pozitivně hodnoceny. Často se ovšem jednalo o muže nějakým způsobem invalidní či se zdravotním omezením. Proto bylo věkové složení vyšší a stav mužstva důchodkové stráže byl také důvodem, proč při službě na potravní dani u uzavřených měst sloužili příslušníci pohraniční stráže.

   Obecně ovšem pro vstup do důchodkové stráže platila v principu zcela stejná pravidla, jako u pohraniční stráže.

   Důchodková stráž byla, stejně jako stráž pohraniční, podřízena kamerálním (finančním) úřadům, z nichž nejvyšší byla již zmíněná vídeňská Všeobecná kancelář dvorské komory. Na úrovni jednotlivých zemí monarchie řídily činnost důchodkové stáže Zemské kamerální důchodkové správy. Zde již od roku 1830 působil úředník, referent, který dozoroval pohraniční stráž. Se vznikem důchodkové stráže, po roce 1835, dostali tito referenti výpomoc v podobě sekretáře, úředníka v osmé dietní třídě, s titulem vrchní inspektor pohraniční a důchodkové stráže (Grenz- und Gefällenwach Oberinspector). Vrchní inspektor měl podporovat ve všech směrech činnost referenta a každý rok měl i osobně zkontrolovat činnost podřízených úřadů na části spravovaného území. V případě nepřítomnosti referenta jej zastupoval.

   V jednotlivých zemích byla důchodková stráž organizována po sekcích, v jejichž čele stál inspektor důchodkové stráže. Rozsah jedné sekce pohraniční stráže se zpravidla kryl s rozsahem příslušné okresní kamerální správy (Cameral Bezirksverwaltung), v případě potřeby ovšem mohlo být v jednom kamerálním okresu i více sekcí důchodkové stráže. [3] U každé sekce byla zřízena tzv. sekční pokladna, která plnila stejné funkce, jako rotní pokladna u pohraniční stráže.

   U okresních kamerálních správ hraničících s cizinou se setkávali jak úředníci důchodkové stráže, tedy inspektoři, tak úředníci mající na starosti službu pohraniční stráže. Nebylo proto neobvyklé, když v obvodu jedné kamerální správy velel oběma sborům příslušný inspektor důchodkové stráže.

   Inspektorům důchodkové stráže bylo podřízeno několik podinspektorů. Podinspketorům pak podléhalo několik respicientů, kteří přímo řídili několik oddělení. Ale i podinspektoři důchodkové stráže mohli ve svém přiděleném obvodu řídit oddělení pohraniční stráže přímo.

   Základní výkonnou jednotkou důchodkové stráže pak byla oddělení (Abteilung). Představeným každého oddělní byl vrchní dozorce (Oberaufseher), řadoví zaměstnanci oddělení měli hodnost dozorců (Aufseher). Dle služebního předpisu platilo, že v pohraničních oblastech státu mají být oddělení důchodkové stráže hustěji rozmístěna a obsazena více muži než ve vnitrozemí.

   V roce 1835, po schválení Ferdinandem I., došlo k obšírné celní reformě. Dne 11. července 1835 byl vydán celní a monopolní řád (Zoll und Staats Monopols Ordnung),[4] který vstoupil 1. dubna 1836 v platnost v celé monarchii s výjimkou Uher, Sedmihradska, Chorvatska a Dalmácie.[5] Celní a monopolní řád podrobně upravoval všechny instituty celního práva a celního řízení, řád rovněž sloučil všechny starší předpisy o tehdejších předmětech státního monopolu (tj. soli, tabáku, sanytru (ledku) a střelného prachu). Na svou dobu se jednalo o progresivní a srozumitelnou formou upravený právní předpis. Současně byl vydán i trestní zákoník důchodkových přestupků (Strafgesetz über Gefällsübertreutungen), [6] který řešil přestupky celní, potravní daně, státního monopolu, důchodku kolkovného, mýtného, pošty a loterie. Obě právní normy poskytly pevný základ pro další práci jak důchodkové, tak pohraniční stráže.

   U důchodkové stráže sloužilo v době jejího zřízení cca 8 000 mužů, z toho v Čechách více než 1400 mužů. V roce 1836 existovalo v Čechách celkem jedenáct sekcí důchodkové stráže, jimž bylo dohromady podřízeno 80 podinspektorských okresů. Umístění jednotlivých úřadů důchodkové stráže se v následujících letech často měnilo. V roce 1843, tedy na samém konci fungování důchodkové stráže, fungovalo v Čechách 12 sekcí, 96 podinspektorských okresů ve kterých sloužilo celkem 1457 mužů.

   Na Moravě sloužilo důchodkové stráže po jejím vzniku téměř 900 mužů. Pracovalo zde celkem šest sekcí důchodkové stráže, a to dvě v Brně, dále pak v Olomouci, Opavě, Těšíně a Uherském Hradišti. Těmto šesti sekcím bylo podřízeno celkem 30 podinspektorských okresů.

   Postupný rozvoj finančního zákonodárství v habsburské monarchii, jehož cílem bylo především krytí vzrůstajících potřeb státu, vedl ke stavu nejednotnosti ve správě státních monopolů a nepřímých daní. Se stoupajícími úkoly se objevovaly snahy o racionalizaci výkonu služby finančních dozorčích orgánů a zamezení plýtvání silami zaměstnanců. Výsledkem těchto snah bylo i vytvoření jednotné finanční stráže (k. k. Finanzwache) a to sloučením sboru pohraničních myslivců (k. k. Grenzwache) a sboru důchodkové stráže (k. k. Gefällenwache). Náplň práce obou dvou sborů se částečně překrývala a částečně kolidovala. Jejich sloučením byla sledována snaha zlevnit a zpřehlednit celý dozorčí systém, uspořit čas, síly a náklady. Dalším důvodem byl i prudký nárůst podloudnictví, jemuž bylo potřeba efektivněji čelit.

   K vytvoření finanční stráže došlo císařským rozhodnutím ze dne 22. prosince 1842 a následně dekretem dvorské komory z 9. března 1843. Sloučení obou dosavadních sborů do nové jednotné finanční stráže mělo probíhat od 1. července 1843 a od 1. srpna 1843 měla již finanční stráž fungovat.

 

Poznámky:

[1] Pod pojmem důchodky se souborně rozuměly nepřímé daně (starším označením akcízy), cla, nejrůznější taxy a poplatky a příjmy z monopolů.

[2] Tento řád se nazýval „třicátkový“ proto, že clo v rámci tohoto celního řádu bylo stanoveno tzv. třicetinou jeho ceny.

[3] Územní rozsah působnosti okresní kamerální správy se kryl zpravidla s rozlohou jednoho či dvou krajů. Byl tedy velmi rozsáhlý a v žádném případě ho nelze srovnávat s velikostí okresů, územní správní jednotky, které existovaly v ještě poměrně nedávné době.

[4] České vydání: Řád celní a státního monopolu, Praha, 1835; online - Řád celnj a státnjho monopolu kramerius5.nkp.cz

[5] V těchto zemích monarchie zůstal i nadále v platnosti dosavadní celní řád vydaný Josefem II. v roce 1788, tzv. třicátkový, přičemž platnost některých jeho částí zde přetrvala až do vzniku Československé republiky.

[6] České vydání: Trestní zákon o přestoupeních oupadkových, Praha, 1835; online: Trestnj zákon o přestaupenjch aupadkowých kramerius5.nkp.cz Důchodkový trestní zákon přežil Habsburskou monarchii a platil s dílčími změnami i po celou dobu první republiky. Nejzásadnější jeho změna přišla v roce 1927 s celním zákonem. Ustanovení, týkající se důchodkových přestupků, přetrvalo až do roku 1946, tedy více, jak jedno století.

 

 

Prameny:

Chronologische Auszüge aus den von der kaiserl. könig. vereinten Cameral- Gefällen-Verwaltung in Böhmen im Jahre 1831 an ihre untergeordneten Behörden und Aemter erlassenen Normalvorschriften. Praha, 1833.
     books.google.cz/books?id=5C4MAQAAMAAJ

Errichtung einer Gefällenwache. Gubernial Circulare vom 17. October 1835.

Allgemeine Dienstvorschrift der Geffällenwache, Hofkammer-Decret vom 8. Februar 1836; online viz např.:

     -  books.google.cz/books?id=jUFDAAAAcAAJ&pg=PA190

     -  books.google.cz/books?id=mf4Mqysm5dUC&pg=PA262

DRDACKI, Moritz Ritter v. Ostrow: Lexikon der österreichischen Finanzgesetze zum Gebrauche der Cameral-, Landes- und Bezirksverwaltungen der neu-errichteten Gefällengerichte. Wien, 1836.
     books.google.cz/books?id=i1VJAAAAcAAJ

Dienst-Unterricht über die Vollziehung der Gefällsvorschriften für die k. k. Gefällenwache in Böhmen, Praha, 1838; online: books.google.cz/books?id=Wk5dAAAAcAAJ

Dienstunterricht der Gefällenwach Anstalten über die Anwendung der Zoll- und Staats-Monopols Ordnung, Vídeň, 1840.

 

Monografie:

100 Jahre Grenzwache, ein Beitrag zum 100jährigen Jubiläum der österr. Zollwache, Wien, 1930.

Hradský, E., Geschichte der oesterreichischen k. k. Finanzwache 1526-1916. Přerov: vlastním nákladem, 1916, 226 s.

Macková, M., Finanční stráž v Čechách 1842–1918, Univerzita Pardubice, 2017; úryvek úvodu viz online obalky.kosmas.cz

 

 

Související příspěvky:

Jaroslav Beneš: Stejnokroje důchodkové stráže 1835-1843

   Příslušníci důchodkové stráže nosili podobné stejnokroje, jaké se používaly u sesterské pohraniční stráže. Hlavní rozdíl byl ve výložkové, egalizační, barvě a v pokrývce hlavy u mužstva. Barva vyložení důchodkové stráže byla trávově (světle) zelená. Tato barva odpovídala stejnokrojovému předpisu pro státní úředníky z roku 1814... Mužstvo důchodkové stráže bylo povinno nosit stejnokroj při všech služebních úkonech i mimo službu. Výjimku musel povolit představený podinspektor, nebo inspektor. Jestliže byla příslušníku mužstva důchodkové stráže přikázána kancelářská služba...

Jaroslav Beneš: C. k. Pohraniční stráž (k. k. Grenzwache) 1829-1843