Náhrobek zemského velícího generála Šiškoviče z roku 1783 v katedrále sv. Víta

28.12.2020 15:45

Karel Sáček

Naposledy upraveno: 28.12.2020

 

Dne 28. prosince 1783 zemřel v Praze ve věku 64 let polní zbrojmistr chorvatského původu Josef hrabě Šiškovič (Josip Šišković, německy:  Joseph Siskowitz, jméno přepisováno též jako: Siskovics, Siskovic, Žiškovič, Žižkovič), který od roku 1779 zastával funkci velícího generála v Čechách.

Poslední rozloučení s ním popsal Antonín Novotný v knize O Praze mládí F. L. Věka (1940) na s. 41-42: „Na Silvestra roku 1783, v den bujarého veselí, odnesen k věčnému spánku velitel Prahy, generál Josef hrabě z Žižkovic s nádherou, kterou se vojenské pohřby staré monarchie vždycky vyznačovaly. Devatenáct částí průvodu, pohybujícího se špalírem vojska, vedl plukovník Meszaros se dvěma eskadronami wurmserských husarů, dále zde poklusával podmaršálek hrabě Cleirfait, pochodovali schwarzenberští granatýři a za dvěma bateriemi veden podkoními oblíbený kůň zesnulého, celý zahalený do černé pokrývky, jejíž konce nesli jako vlečku štolbové.

Za četou domácích oficírů kráčel v čele duchovenstva polní superiór Cramor a potom přišel na řadu umrlčí vůz, pokrytý příkrovem, jehož okraje nadnášelo dvanáct nadporučíků. Souběžně s nimi, tedy po stranách vozu, pochodovalo tolikéž granátníků, nakládajících a skládajících rakev, dvacet tři kaprálové téže zbraně s hořícími pochodněmi, vnější špalír konečně vytvářel důstojník, kaprál a dvanáct granátnických kmánů.

Za rakví byl jen onen prvek vojenských pohřbů, který kdysi tolik hověl romantickým sklonům chlapce, píšícího dnes tyto řádky: rytíř, opravdový rytíř v černém brnění a se spuštěným hledím, na koni pod černou čabrakou. Průvod, v němž nechyběla ani generalita, pohyboval se volným krokem ku sv. Vítu, kde tělesné pozůstatky generála položeny do výklenku v kapli sv. Zikmunda. Tam spí starý voják svůj věčný sen pod překrásnou deskou, věnovanou mu chotí Barborou, rozenou z Harruckernů, a andílek, opřený o urnu, drží nad ním posmrtnou stráž.“

Stav náhrobku v roce 2020.

 

Nápis na náhrobku:

D. O. M.

MEMORIAE IOSEPHI COMITIS A SISKOWICS EX MAGNATIBVS HVNG.

ADOLESCENS BELLO TVRCICO ARTIS MILITARIS TIROCINIVM POSVIT

POSTEA OMNES MILITIAE GRADVS CVM LAVDE EMENSVS

BELLO BORVSSICO TERTIO LEGIONEM PEDITVM DVXIT

HOSTIBVS AD PLANIANVM VICTIS ET OLOMVCIO OBSIDIONE LIBERATO

MAGNVM VICTORIAE INSTRVMENTVM FVIT

MOX SVMMIS IN MILITIA HONORIBVS ET INTER ORDINIS THERES. EQQ.

COMENDATORIS DIGNITATE AVCTVS

NOVIS SVBINDE IN REM PVB. MERITIS SVAM FIDEM ET PRVDENTIAM

M. THERESIAE AVG. ET IMP. CAES. JOSEPHO II. AVG. ITA PROBAVIT

VT EVM SIBI ESSE A BELLICIS ET SECRETIORIBVS CONSILIIS

DEINDE REI TORMENTARIAE SVISQVE IN GALICIA TANDEM IN BOHEMIA

EXERCITIBVS PRAEFECTVM VOLVERINT

VIXIT ANNOS LXIV. ALIIS MAGIS QVAM SIBI

HEROI CIVIBVS AEQVE AC MILITIBVS CARO

CHRISTIANI HOMINIS OFFICIIS EGREGIE FVNCTO

CONIVGI SVO DILECTISSIMO

BARBARA L. B. AB HARRVCKERN MAERENS PONI CVRAVIT

 

Jeho překlad:

Bohu nejlepšímu největšímu.

Na památku Josefa hraběte Šiškoviče (pocházejícího) z uherské šlechty.

Jako mladík se vyučil ve vojenském umění v turecké válce,

později s vyznamenáním dosáhl všech vojenských hodností.

V pruské válce vedl třetí pluk pěchoty

a poté, kdy byli nepřátelé poraženi u Plaňan a Olomouc byla osvobozena z obležení,

stal se velkým nástrojem vítězství.

Brzy dosáhl nejvyšších vojenských poct a byl obdařen důstojností

nositelem rytířského a komandérského Tereziánského řádu.

Novými zásluhami o stát natolik prokázal svou věrnost a prozíravost

vůči nejvznešenější císařovně Marii Terezii a nejvznešenějšímu císaři Josefovi II.,

že ho učinili vojenským a tajným radou,

velitelem dělostřelectva a poté velitelem svých vojsk

v Čechách a Haliči.

Žil 64 let.

Hrdinovi občanů, vojáky milovanému,

který výtečně plnil povinnosti křesťanského člověka více pro druhé než pro sebe,

svému nejmilejšímu manželovi

nechala zbudovat truchlící Barbara baronka z Harruckernu.
 

Kaple sv. Zikmunda, zvaná též Černínská, se nachází na evangelijní straně (levé pohledem od vchodu) katedrály.
Je největší otevřenou kaplí, vstupu do níž brání zdobená mříž. Šiškovičův náhrobek, nacházející se na kraji této kaple, je přes tuto mříž dobře viditelný.

 

 

Šiškovičův podrobný životopis viz: FIALA, Jiří - SKALA, Harald. Galerie vojenských velitelů obrany Olomouce za pruského obléhání města roku 1758, část V. Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci 318/2019, s. 117-127.
   vmo.cz/download/722/ZVMO_2019_318.pdf
     (digitální archiv časopisu pro rok 2019 viz vmo.cz/zvmo-2019

 

Šiškovič byl jedním z posledních c. k. vojáků, jejichž ostatky byly uloženy v kostele. V únoru následujícího roku byl totiž císařským patentem tento způsob pohřbů v městské zástavbě zakázán.

 

Dalším z c. k. vojevůdců, kteří zemřeli v Praze, byl polní zbrojmistr piemontského původu Peter Alexander hrabě Guasco von Clavières (Pier Alessandro Guasco), který bývá v české literatuře uváděn jako Quasco – nejčastěji v souvislosti s jeho chotí Alžbětou, která v letech  1772-1813 vlastnila konárovické panství. Polní zbrojmistr Guasco naposledy vydechl  30. července 1780 a byl pochován v kryptě kostela sv. Havla na Starém Městě pražském. Tento velitel je zde ale zmíněn kvůli své poslední vůli, kterou zakázal všechny vojenské pohřební pocty, náležící jeho zesnulému tělu dle ustanovení služebního řádu.

 

 

Související příspěvky:

Karel Sáček: Pražský pomník c. k. polního zbrojmistra von Ellrichshausena (1780/1828) 

Úmrtí znamenalo nejen ztrátu pro c. k. armádu, ale představovalo navíc problém konfesijní – polní zbrojmistr Ellrichshausen nebyl katolického, nýbrž protestantského vyznání. To ovlivnilo způsob a především místo jeho pohřbení. Na žádném z pražských hřbitovů (ani v kostele) pochován být nesměl. Spoluvladař Josef II., který si tohoto vojevůdce velmi vážil, proto rozhodl, že jeho ostatky budou uloženy pod pomníkem zřízeným na jednom z pražských veřejných prostranství...

Tomáš Keřka: Gustav Adolf Freiherr von Lützow und Goldenbach - všechna sláva polní tráva aneb kdo je uložen v kostele sv. Václava ve Svojšicích