Vzpomínka na Jana Junu – malíře a znalce vojenských historických praporů
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 19.08.2023
Dne 11. srpna 2023 se ve věku 62 let vydal na svůj poslední pochod Ing. Jan Juna z Olomouce - člen ostravského klubu vojenské historie, který po dlouhá léta oblékal uniformu c. k. granátníka řadového pěšího pluku Kaunitz č. 20 z období napoleonských válek, a později také velitel c. k. 27. praporu polních myslivců z roku 1866.
Především se však jednalo o předního znalce vojenských historických praporů, specializujícího se na 18. a 19. století. V oboru vexiologie byl Jan Juna sice samoukem, avšak obdařeným neuvěřitelným talentem. To potvrzuje nejen fakt, že jím vytvořené repliky praporů patří k těm nejautentičtějším, které mohou vidět návštěvníci během různých bitevních rekonstrukcí či vojensko-historických akcí, popř. byly objednány do expozic zahraničních muzeí, ale také to, že v roce 2015 byl přijat za člena britské Společnosti heraldického umění (The Society of Heraldic Arts).
Poznatky získané svým bádáním Jan Juna sdílel a popularizoval prostřednictvím webových stránek „Vojenské historické prapory“, které jsou aktuálně dostupné na adrese
(V případě nedostupnosti viz archivní verzi z března letošního roku: web.archive.org)
Tyto stránky představují pouze zlomek z množství jeho popularizačních textů, které od dubna 2012 publikoval na internetové doméně historickeprapory.cz – v jejím případě ale došlo v roce 2018 k neautorizovanému zásahu, který zničil léta vytvářený obsah. Díky archivačním internetovým službám si naštěstí jeho příspěvky můžeme stále procházet a číst:
web.archive.org/web/20181029093016/www.historickeprapory.cz
web.archive.org/web/20181010192813/www.historickeprapory.cz
web.archive.org/web/20141219163847/www.historickeprapory.cz
web.archive.org/web/20130330213547/www.historickeprapory.cz
V jednom ze svých příspěvků například pro česky hovořící zájemce o vojenskou historii „objevil“ v rakouském městečku Retz (cca 15 km od Znojma) pomník truchlícího praporečníka, který připomíná zdejší hromadný hrob 2 300 obětí války roku 1809, z nichž bylo dle matričních záznamů 1 736 c. k. vojáků. Bronzovou sochu praporečníka ve velmi precizně a detailně ztvárněné uniformě fyzilíra tzv. německé pěchoty (ještě s přilbou vzor 1798), která je vysoká 3,7 metru, nechal v roce 1909 zřídit retzký spolek vojenských vysloužilců. (Archivní verzi článku z roku 2013 viz na web.archive.org).
Pro všechny, kteří obdivovali prapory či řadu dalších heraldických výtvorů Jana Juny, popř. rádi četli jeho popularizační texty věnované historickým praporům, bude od nynějška tento němý strážce historické paměti působit ještě zasmušileji a truchlivěji.
Svůj obrovský tvůrčí talent byl Jan Juna schopen vložit třeba také do výroby neuvěřitelných dortů:
Úvodní motto webových stránek prezentujících tuto jeho další dovednost hlásá: „I do pekla se jde s dortem veseleji.“ Honza ale zcela jistě zamířil do Valhally… jen si nejsem úplně jistý, jestli tamní bojovníci budou chtít nejdříve ty dorty, nebo spíše nové prapory.