Komitét pro zřízení pomníku na bojišti Slavkovském: „Statečným vysloužilcům!“
Clemens Janetschek - Alois Slovák
Naposledy upraveno: 01.11.2019
V roce 1898 byla vytištěna kniha profesora Aloise Slováka Bitva u Slavkova. Čítala 154 stran a byla vydána vlastním nákladem spisovatele v knihtiskárně benediktinů rajhradských v Brně. Jednalo se o druhé rozšířené (rozmnožené) vydání stejnojmenné práce z předchozího roku (113 stran). Titulní stranu obou publikací doplňoval text: „Čistý výnos bude odevzdán komitétu pro zřízení důstojného náhrobního pomníku na hoře Pratecké.“ V roce 1898 byl vydán také její německý překlad: JANTESCHEK, Clemens: Die Schlacht bei Austerlitz - Nach der von Prof. Alois Slovák in zweiter Auflage veröffentlichten Darstellung bearbeitet, 168 s.
A. Slovák: Bitva u Slavkova, 1898 - dostupné online: kramerius5.nkp.cz
V lednu 1899 byla rozeslána vojenským vysloužilcům výzva podepsaná oběma autory, která mj. obsahuje i několik emotivních pasáží z předposlední kapitoly této knihy Na bojišti - o dušičkách!:
Stateční vysloužilci!
„...Zde plakal náš císař pán,“ vypravoval starý kostelník, když jsme po jeho boku kráčeli kostelíčkem osady Chlumské na bojišti Královéhradeckém, lesem náhrobních křžížův a pomníků posetém. „O dušičkách roku 1866 byl u nás. Ano, ještě téhož roku přišel k nám a dlouho se zde modlil. Tam klečel a plakal... A když vyšel z kostela, plakali jsme všichni, protože On tolik plakal, náš dobrý císař pán...“
A kdo by z nás neplakal, navštíví-li bojiště Slavkovské z roku 1805 a nespatří-li ani jediného pomníku, ani jediného kříže na tom nesmírném hřbitově Prateckém!
Na bojišti Slavkovském odpočívá na 10.000 nebožtíků: synův, bratrům, otcův - a jejich hrobů nikdo nezdobí, jejich hrobů nikdo neosvětluje, na jejich hrobech se nikdo nemodlí... Jsou to zapomenuté hroby padlých na rozsáhlém bojišti Prateckém...!
Stateční vysloužilci! Pojali jsme pevný bohulibý úmysl, zříditi na hoře Pratecké velebný náhrobní pomník s hrobem, v němž očekávají padlí rekové své budoucí vzkříšení. Za tou příčinou vydali jsme v jazyku českém i německém brožuru „Bitva u Slavkova“ s mapou bojiště a obrazem tří císařův a čistý její výnos odevzdáme komitétu pro zřízení důstojného náhrobního pomníku na hoře Pratecké. Kupováním skromné naší brožury každý odběratel přispěje na prospěch pomníku na hoře Pratecké! Brožuru, jež stojí 30 kr., ponecháme pp. vysloužilcům a jejich známým po 25 kr.
Stateční vysloužilci! Pomozte nám vykonati tělesný skutek milosrdný „mrtvé pochovávati“, jenž dán jest od božského Spasitele všem lidem! Vždyť „za vlast umříti“ učí učitel, káže kazatel, opěvuje básník jako nejkrásnější smrt!
Ctěmež mrtvé - nezapomínejme padlých! Ne pro čest a slávu svou, nýbrž pro čest a slávu mrtvých!
V Brně, měsíci lednu 1899
P. Clemens Janetschek,
Archivář.
Prof. Alois Slovák
Poznámka. Odebere-li každý sl. Spolek vysloužilcův alespoň 30 výtisků, Bohu díky – brožura dosáhla svého šlechetného účelu.
Nejlépe, udá-li některý horlivý člen spolku počet odběratelů, sebere peníze a pošle je pod adresou: Alois Slovák, c. k. professor v Brně, Obilní trh č. 7. Každá objednávky za hotové bude ihned ochotně vyřízena.
Výše uvedený text lze považovat za jeden z dokladů toho, jak velmi významnými nositeli vojensko-historických tradic v našich zemích byly na konci 19. století spolky vojenských vysloužilců. Potvrzuje to i navazující výzva členům od předsedy vysloužileckého svazu pro Moravu Vojtěchem Střížem, datovaná v únoru 1901.
Její přílohou bylo prohlášení o vzniku Komitétu pro zřízení pomníku na bojišti Slavkovském, který byl ustanoven v Sokolnicích v listopadu 1899, a bylo zde také uvedeno, že dary na tento pomník – dnes známý jako Mohyla míru – měly být zasílány Komitétu pro zřízení pomníku v Sokolnicích, nebo právě předsedovi zemského svazu vysloužilců Střížovi:
Stateční vysloužilci!
Pro lásku naši bratrskou prosím Vás, drazí soudruhové, byste vyslyšeli prosbu moji vřelou.
Až přečtete pozorně provolání přiložené, pak buďte přesvědčeni, že jenom láska k vlasti a milým padlým vojínům - ať přátelům či nepřátelům - byla příčinou utvoření komitétu pro uctění bojiště Slavkovského.
Velebně a vážně bude hleděti pomník bojiště Slavkovského na pokolení příští a buditi bude v srdcích vlastenecké city a vzpomínky; bude pomníkem statečnosti a věrnosti naší udatné armády, její radostné a dětinné oddanosti Nejmilostivějšímu panovníku a naší společné drahé vlasti!
Ubozí rodičové a příbuzní snad nikdy neslyšeli, kde padli jejich věrní synové, kde a jak byli pochováni. Ó jak by se byli ve svém velikém zármutku potěšili, kdyby byli uslyšeli, kdyby byli spatřili, jak čestný pohřeb - statečným rekům - byl vystrojen, jak velice byli ještě po dlouhých letech ctěni, jak je uctíti hodlá „Komitét pro zřízení pomníku na bojišti Slavkovském.“
Proto také radostně schválena byla myšlenka uctění bojiště Slavkovského od Jeho Veličenstva Našeho Nejmilostivějšího císaře pána, od vysokého c. k. ministerstva války a osobností nejvyšších.
Drazí soudruhové! Jest svatou a vděčnou povinností v první řadě našich sborů vysloužileckých, aby se tak krásné myšlenky ujaly a ji provésti také pomohly.
Drazí soudruhové! Pomozte nám vykonati dílo milosrdné, dílo tak šlechetné, pomozte nám pohřbíti čestně reky a soudruhy naše padlé!
Za to Vás snažně prosí
s bratrským pozdravem
Vojtěch Stříž
předseda zemského svazu vojenských vysloužilců pro Moravu
V Brně, v měsíci únoru 1901
(Kopie obou dokumentů jsou umístěny v expozici památníku Mohyly míru - mohylamiru.muzeumbrnenska.cz)
Související příspěvky:
 |
Jitka Ressnerová: Pomník „otce vysloužileckých spolků“ Josefa Müllera v Liberci (27.11.2017 - studie a články) Josef Müller se nemohl smířit s tím, aby muži, kteří nasazovali život za svou vlast, opouštěli zdejší svět bez jakýchkoliv poct. Proto se ještě téhož večera rozhodl se svými přáteli – vysloužilými dělostřelci Josefem Hornem a Paulem Müllerem založit spolek pro vojenské vysloužilce. Müller se stal „otcem myšlenky“, kterou následovala další sdružení. V roce 1823 byl založen podobný spolek v nedalekém Jablonci nad Nisou, 1824 v Římově... |