Plzeňská střelecká společnost v napoleonských válkách

29.05.2007 12:15

Jaroslav Schiebl

Naposledy upraveno: 31.08.2011

 

Dobrovolníci měšťané do války (1800)

Záhy po nastoupení Františka II. na trůn rakouský byla dunajská říše opět zapletena do války. Či lépe řečeno: zapletla se do ní sama. Dne 20. dubna 1792 započala válka Rakouska proti revoluční Francii a potrvala i když malý Korsikán, velký Napoleon, uchvátil trůn Francie. Rakouská vláda viděla ve svých národech a jich statcích jedině svoji zbrojnici pro příští války a vše ostatní, co nesloužilo válce, bylo zanedbáváno. Vše mělo sloužiti jen účelům války.

Tento názor byl také uplatňován na ozbrojené měšťanstvo, kterému byl ukládán podíl na bezpečnostní službě v jeho domově. 21. srpna 1796 konečně bylo usneseno zřízení pluku českých myslivců k ochraně hranic české země. Když se pak válečné poměry neustále přiostřovaly, bylo vydáno 3. července 1800 císařské nařízení, dle kterého měly magistráty účinkovati na městské střelecké společnosti, aby vyzvaly své členstvo k dobrovolnému vstoupení do aktivních vojenských služeb k obraně hranic země.

Toto císařské nařízení bylo guberniálním výnosem ze dne 11. července 1800 sděleno krajským úřadům a plzeňský krajský hejtman rytíř Dačický z Heslova dodal je ihned magistrátu, který bez meškání povolal setníka střelecké společnosti Filipa Tuschnera na radnici a tam shodně s ním ujednal, že má do plné schůze městské rady pozváno býti členstvo společnosti, tam pak má mu býti přečten obsah císařského nařízení a učiněno vyzvání, aby se hlásili, kdož jsou ochotni dobrovolně do vojska vstoupiti.

Tuschner svolal po této schůzi, na radnici konané, členstvo společnosti střelecké ke zvláštní poradě a sdělil tam účel a výsledek své intervence. Nato vyzval přítomné, aby mu sdělili ještě před plnou schůzí městské rady, do které je zároveň pozval, kdo se hodlá za dobrovolníka přihlásiti. Chtěl totiž přijíti do schůze té s náležitým efektem a k tomu cíli, kdyby byly přihlášky dopadly slaběji, ještě před schůzí na členy náležitě působiti.

Nebylo toho však třeba, neboť do večera následujícího dne měl přihlášku 25 členů, arci vesměs měšťanů.

Když nadešel den plné schůze rady, dostavili se měšťanští střelci s Filipem Tuschnerem v čele do velké síně radnice a zde předložil Tuschner městské radě již první seznam těch, již se dobrovolně do vojska hlásili a prohlásil, že některé přihlášky budou ještě dodatečně předloženy, až se dotyční ještě se svými nejbližšími příbuznými smluví ohledně urovnání svých záležitostí. První ten seznam zněl:

 

Jméno a služební vlastnost dodaného střelce	Stáří	Vlast a rodiště
Jako nadmyslivec Martin Sak, měšťan a střelec	59 l. ženat	Plzeň, Čechy
Podmyslivec Václav Kirchhof, měšťan a střelec	60 l. vdovec	dto
Jakub Seitz, měšťan a střelec	18 l. svob.	dto
František Hammer, měšťan a střelec	27 l. svob.	dto
Josef Hüttl, měšťan a střelec	41 l svob.	dto
Václav Helm, měšťan a střelec	18 l. svob.	dto
Jan Čermák, měšťan a střelec	19. l. svob.	dto
Josef Bernardin, měšťan a střelec	28 l. svob.	dto
Tomáš Liška, měšťan a střelec	19 l. svob.	dto
Antonín Koller, měšťan a střelec	19 l. svob.	dto
František Schmid, střelec	24 l. svob.	Kašp. Hory, Čechy
Petr Werner, měšťan a střelec	35 l. ženat	Plzeň, Čechy
Augustin Klauswitz, střelec	21 l. svob.	Berlín, Prusko
Vojtěch Šrámek, měšťan a střelec	18 l. svob.	Plzeň, Čechy
Ignác Ihl, měšťan a střelec	34 l. ženat	dto
Jakub Daníček, střelec	18 l. svob.	Polná, Čechy
Jan Bauer, měšťan a střelec	17 l. svob	Plzeň, Čechy
František Slavík, měšťan a střelec	19 l. svob	dto
Jan Seytz, měšťan a střelec	18 l. svob	dto
Vojt. Müller, měšťan a střelec	37 l. vdovec	dto

 

Nato přijal krajský komisař Bajerwerk tento seznam, odevzdal ho přítomnému setníku Pausilovi, který při tomto aktu intervenoval za vojenský erár a ustanoven den 20. července za den odvodu a nastoupení služby.

V den odvodu byli všichni přihlášení uznáni schopnými a nato městská rada zakoupila od cechu soukenníků potřebné sukno pro uniformy, dále pro ně opatřila přikrývky a náčiní k vaření.

Mezi těmito přípravami přispíšili si Rokycanští s vypravením své dobrovolné střelecké hotovosti, která čítala 16 mužů, vedených setníkem rokycanské střelecké společnosti Františkem Rauchem, magistrátním radou, který se přihlásil jako první dobrovolník, vyhradiv si hodnost nadmyslivce, které se mu také dostalo.

Rokycanští dobrovolní střelci přitáhli v plné polní výzbroji, spolu s oddílem rokycanské střelecké společnosti a s praporem, pěším pochodem k večeru dne 22. července do Plzně. Když se průvod ten přiblížil k městu, byl před tímto očekáván plzeňskou střeleckou společností s praporem a s její hudbou. Rokycanští dobrovolníci byli zařazeni za hudební sbor a před plzeňské střelce, vedeni Pražskou ulicí a na Náměstí, kdež se před krajským úřadem celý průvod zastavil a v šik čelem k úřední budově postavil. Výjev ten přilákal arci velké množství zvědavců na Náměstí. Krajský hejtman rytíř Dačický z Heslova vyšel k dobrovolníkům, jež laskavě přivítal a ještě jednou se jich otázal, zdali všichni šli na vojnu dobrovolně, či zdali na ně k tomu cíli byl činěn nějaký nátlak. Jednohlasně odpověděli, že jich vstoupení jest úplně dobrovolné a že nebylo žádného povzbuzení nebo dokonce nátlaku zapotřebí. Nato jim byl vykázán hostinec »U bílé růže« za příbytek, kam se rokycanská hotovost odebrala. Když táhla kolem vojenské hlavní stráže, prokázala jim tato vojenské pocty.

Plzeňští střelci odtáhli pak k radnici, kdež rokycanská střelecká společnost na policejním úřadě odevzdala prapor a své pušky k uschování přes noc. Nato odešli do hostince »U bílé růže« za svými dobrovolníky, kam po odevzdání praporu a zbraní u svého velitele a po svém rozchodu přišli také plzeňští střelci k bratrské zábavě s hosty. Střelecká kapela netáhla s průvodem nýbrž zahrála ještě před bytem krajského hejtmana, dále před bytem dočasného velitele plzeňské posádky majora Dinkglage, magistrátního rady Setti, a konečně před bytem velitele plzeňských střelců Filipa Tuschnera. Tato zastaveníčka způsobila arci velký rozruch v Plzni.

Následujícího rána dostavila se opět plzeňská střelecká společnost s praporem a hudbou před radnici, kam též vyšli rokycanští střelci i dobrovolníci, již si na policejním úřadě vyzvedli svůj prapor i pušky. Nato sestavil se průvod a za vrchního velení setníka Filipa Tuschnera, po rozloučení se zástupcem městské správy, mag. rady Setti-ho, provodili plzeňští střelci své druhy ve zbrani za město, kdež se s dobrovolníky rozloučili, kteří pak na místo svého určení odtáhli. Plzeňští střelci pak doprovodili ještě své rokycanské druhy na jich cestě k domovu kus cesty za město. Rozumí se samo sebou, že plzeňské občanstvo bralo na tomto výjevu také živou účast.

Podobným způsobem odešli také plzeňští dobrovolníci, jichž odchod byl zdržen tím, že dala městská rada pro ně zhotoviti úplně nové stejnokroje a také novou výzbroj. V den svého odchodu z domova do pole přitáhli plzeňští dobrovolníci, provázeni celou střeleckou společností s praporem a hudbou, před radnici, kdež se s nimi rozloučil jménem města mag. rada Setti, jenž vůdci jich, nadmyslivci Sakovi, vložil na srdce, aby on i svěření mu dobrovolníci si zůstali povždy vědomi, že jsou povinni čest města svého hájiti. Ujistil odcházející, že obec se bude starati o ty, které tu zanechávají. Nato odešel průvod k hlavnímu vchodu arciděkanského chrámu, odkud vyšel arciděkan v plném ornátu a dobrovolníkům požehnal. Když pak průvod ještě došel ke krajskému hejtmanství a zde také krajský hejtman se s odcházejícími rozžehnal, vytáhl průvod z města, obklopen velkým davem lidí. Střelci doprovodili své dobrovolníky až na hranice obvodu města, načež se opět pochodem domů navrátili.

Připomenouti sluší ještě, že sbor dobrovolníků rozmnožila ještě obec o dva své revírníky. Výlohy, obcí na tuto výpravu vynaložené, obnášely dle obecních účtů:

 

Vyzbrojení a uniformování deseti dobrovolníků a dvou revírníků	494 zl. 23 kr.
Příplatky obce k žoldu 22 střelců a 2 revírníků od 1. až do konce září 1800	188 zl. 24 kr.
Za dodatečně vyzbrojené a uniformované střelce	200 zl. - kr.
K tomu dodatečně povolené příplatky žoldu od 20. července do konce srpna pro 20 střelců dobrovolníků	172 zl. - kr.
Pro dobrovolníky dodatečně odvedené od 11.-31. srpna	11 zl. 12 kr.
Za měsíc říjen pro 24 dobrovolníků příplatek po 12 kr.	148 zl. 48 kr
Totéž za listopad	144 zl. - kr.
Soukenickému cechu za dodané sukno na uniformy	640 zl. - kr.
Za nádobí k vaření	26 zl. 57 kr.
Za další totéž	49 zl. 58 kr.
Za zakoupené letní přikrývky	495 zl. - kr.
Příplatek mužstvu až do konce prosince 1800	101 zl. 30 kr
Totéž od 1. ledna do konce dubna 1801	208 zl. - kr.
Další příplatky	148 zl. 48 kr.
Další příplatky do konce dubna 1801	300 zl. - kr.

 

Ostatní výlohy s dobrovolnickou výpravou spojené hradila střelecká společnost z vlastního. V srpnu stejného roku byli dodáni ještě následující další dobrovolníci k plzeňskému kontingentu:

 

Jméno a služební vlastnost dodaného střelce	Stáří	Vlast a rodiště
Josef Jelinek, měšťan a střelec	24 l.	Plzeň, Čechy
Tomáš Dubský, měšťan a střelec	18 l.	dto
Jan Scholle, střelec	23 l.	Bezděkov, Čechy
Josef Černý, střelec	19 l.	Plzeň, Čechy

 

Tyto dobrovolníky převzal dne 18. srpna nadporučík a pobočník císařského mysliveckého sboru Ignac Mollinary de Churas, který je odvedl do své dočasné stanice Strakonic.

Ochota střelecké společnosti, s jakou vyhověla tak znamenitou mírou vyzvání vlády, měla v zápětí událost, pro budoucnost společnosti velmi významnou.

Dne 8. srpna 1800 oznámil úřadující magistrátní rada Karel Setti, který byl také nadporučíkem ve střelecké společnosti, ze dosel z vysokých míst projev nejvyššího uznání společnosti za to, že z vlastních prostředků vypravila dobrovolníky. K přípisu tomu byl připojen dekret, obsahující slib, ze při zrušení mysliveckého pluku jen pro čas potřeby zřízeného a po navrácení dobrovolníků obdrží společnost diplom, oprávňující společnost ku zřízení střelecké setniny s praporem a v stejnokroji, což znamenalo přetvoření společnosti z její dosavadní volnější spolkové formy na privilegovaný sbor. Tedy událost, pro budoucnost ozbrojeného měšťanstva plzeňského důležitosti nemalé.

 

Ozbrojené měšťanstvo za napoleonských válek

V prvním dílu této knihy bylo na str. 59. a 60. pověděno, jak nadešel konec pevnosti Plzeňské a jak roku 1784 bylo započato s bořením jednotlivých částí opevnění. Ozbrojené měšťanstvo mělo dříve hlavní úkol brániti město v případu útoků zevního nepřítele a pomáhati obecní správě při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř ohradní zdi města. Tak bylo v dobách historických. Když pak Plzeň pozbyla svůj někdejší význam jako hlavní pevnost českého západu a jako zvláště důležité vojenské středisko, tu zdálo se, že také vojenská organisace měšťanstva pozbývala svého praktického významu. A přece během událostí v době tereziánské a josefinské ukázalo se, že vzdor novějším úpravám branné moci museli ozbrojení měšťané, později sdružení ve volnější spolkové formy, častěji nastupovati k místním strážním nebo bezpečnostním službám. Když pak nadešly napoleonské války, musely organisace ozbrojených měšťanů dokonce uvazovati se v konání plných posádkových služeb, přejímati i nebezpečnější služby, jak později uvidíme, ba i doprovázeti mimo město transporty raněných, střeliva, vojenských nákladů a p. Na tom však nebylo dosti; měšťanská sdružení střelecká musela se i odhodlávati, vysílat do pole dobrovolníky z řad svých členů a vybavovati je svým nákladem, o čemž již byla učiněna obšírnější zmínka v předešlé kapitole.

Z doby té sluší zaznamenati následují události ze života měšťanského střelectva.

Plzeňská Společnost střelecká i za těchto mimořádných okolností nepřestala také pěstovati svá statutární pravidelná cvičení ve střelbě, jak poznáváme ze zápisu, učiněného 15. května 1800 a zachovaného v archivu Ozbrojené jednoty. Dle zápisu toho byla ustanovena první střelba do terče na den 18. května a za střelmistra byl ze řad střelců ustanoven Antonín Václav Tuschner. Střelmistry z důstojnictva byli mag. rada Frant. Matas a Filip Tuschner.

Z dobrovolníků do pole vypravených vrátil se ochuravělý Jan Scholle, jemuž vystavilo velitelství česko-moravsko-slezské legie arcivévody Albrechta propouštěcí list, ve kterém bylo potvrzeno, že »Scholle po 9 měsíců věrně a poctivě sloužil a získal si zásluh o hájení vlasti«. Podobně vrátil se Petr Werner z pole zpět a za něho vyslán k doplnění plzeňských dobrovolníků Jan Hůna, člen měšťanské Střelecké společnosti, 18 let starý a svobodný.

V září 1802 došel veliteli Společnosti střelecké od krajského hejtmana v Plzni Josefa Dačického z Heslova pozoruhodný přípis, kterým se potvrzovalo veliteli Společnosti, privilegovanému majiteli továrny na sukno Filipu Tuschnerovi v Plzni, že jeho zásluhou Společnost v r. 1800 dodala četné své členy jako dobrovolníky do českého sboru myslivců (česká legie arciknížete Karla) ; že také dokonce svého vlastního syna Filipa přiměl ke vstoupení do zmíněného císařského mysliveckého sboru, kdež mu byla udělena hodnost poručíka, ze které později postoupil na nadporučíka.

I jinak jsou nevšední zásluhy Tuschnerovy o měšťanské střelectvo a »jeho součinnost při hájení vlasti« v dopisu tom neobyčejně výmluvně uznávány.

Přípis ten jest datován dne 24. září 1802.

Měšťanští střelci plzeňští zůstávali za nepokojných těch dob v neustálé povinné pohotovosti a občanský život jejich byl přečasto přerušován voláním jich ke službám ve zbrani. Stále více se ukazovalo, že jich dosavadní pravidla, sdělaná s ohledem na volnější spolkovou formu jich organisace, pro vážné poměry dobové již nevyhovují. Protož bylo pomýšleno již delší dobu na stanovení pravidel nových. Ve směru tom jednáno s vládními místy, zda snad tato by se chtěla rozhodnouti ku vydánípravidel pro veškeré měšťanské střelectvo v Čechách stejných a stávajícím poměrům přiměřených. Bylo však Společnosti naznačeno, aby se o nová pravidla postarala sama a předložila je na vyšší místa ku schválení. Při tom jí bylo připomenuto, že jí za postavení hotovosti dobrovolnické již slíbeno, že se jí dostane zařazení mezi privilegované sbory s praporem. Toto připomenutí pokládali rozhodující činitelé ve Společnosti za nepřímý pokyn a reagovali naň při osnování nových pravidel, což se stalo roku 1804.

Nový tento řád obsahuje mnoho momentů, které nám dávají poznati dosavadní organisační zásady Společnosti a také mnohé zajímavosti z vnitřního života jejího a máme proto za důležito, podati úplné znění jeho, arci v překladu, neboť original musel býti krajskému úřadu ke schválení předložen v německém jazyku.

 

Jednací pravidla

na kterých se usnesla toho času v Plzni stávající uniformovaná Společnost střelců, s výhradou vyššího schválení. Pravidla ta mají býti pro budoucnost závaznými a směrnými pro všechna jednání a postup této společnosti.

1. Plzeňská Společnost střelecká stává již od starodávna, a jest již po dlouhá léta sborem uniformovaným. Nařízení vysokého zemského gubernia ze dne 11. července 1800, sdělující nejvyšší přání Jeho Veličenstva, aby k obhájení království Českého zřízen byl náležitý myslivecký sbor, obsahuje také vyzvání, aby vzpomenutá měšťanská Střelecká společnost ze svých prostředků postavila 25 dobrovolných střelců dle odvodních listin, Společnosti dodaných. Dobrovolníci ti měli býti dodáni krajskému úřadu v Plzni.
Těmto dobrovolníkům jsou vypláceny z prostředků skládají cích se z příspěvků členstva Společnosti denní příplatky. Také jim bylo poskytnuto z polou nákladem pokladny Společnosti střelecké, z druhé polovice pak z prostředků obce plzeňské úplné uniformováni a vyzbrojení. Za to byla Společnosti střelecké od vysoké zemské vlády vyslovena spokojenost za současného. ujištění ve vysokém presidiálním výnosu ze dne 20. července 1800, intimovaném výnosem krajského úřadu ze dne 31. července č. 4384, že této Společnosti střelecké po zrušení zmíněného českého mysliveckého sboru, bude vydán diplom ku zřízení a vydržování střelecké setniny s praporem a stejnokrojem. Tím bylo Společnosti střelecké v Plzni přiznáno, že se může přetvořiti na skutečný sbor, čítající více než dvojnásobně tolik členů, co bylo postaveno dobrovolníků do pole. Sbor ten pak má míti právo k užívání praporu a k nošení stejnokroje. Tato práva jsou přiznána výhradně a jedině stávající již plzeňské měšťanské Společnosti střelecké a jejím členům a nikomu jinému v Plzni.
2. Plzeňská měšťanská Společnost střelecká stává jedině následkem obětavosti svých nynějších členů, kteří si také pořídili stejnokroj, jaký již dříve zaveden byl a jaký musí také podržeti již z toho důvodu, že včetně důstojníků čítá Společnost na ten čas 61 hlav. Všichni jsou již uniformovaní a změny nebo opatření úplné nové uniformy by způsobilo nepoměrně velké náklady. Následovně popisujeme nynější stejnokroj, aby v tom to ohledu nevznikly žádné omyly nebo pochybnosti:
Třírohý černý klobouk, zdobený bílou a zelenou stuhou a zeleným chocholem. Nákrčník černý. Delší kabát ze sukna barvy trávově zelené. Podšívka stejné barvy. žluté, vypouklé knoflíky. Černé výložky u krku a na rukávech a na prsou vyložený límec podobné barvy, vroubený žlutými harasovými šňůrami. Žlutá vesta se žlutými knoflíky a šůsky. Černé spodky, vysoké boty. Na levém rameni kabátu harasový epolet žluté a zelené barvy a podobná šňůrka na pantalonu.
3. Z uvedených zásad plyne další pravidlo, že nynější uniformovaní velitel a důstojníci střelečtí, jakož i ostatní poddůstojníci a střelci a zvolení střelmistři, zůstanou až do své smrti nebo i po nové úpravě ve své nynější hodnosti a důstojnosti.
Samozřejmě platí o neuniformovaných střelcích, že zůstávají tito skutečnými členy Společnosti střelecké a jenom takové množství z nově přihlášených může býti přijato, které chybí do zákonem stanoveného počtu 75.
4. Před všemi ostatními kandidáty má se při jich výběru do řady uniformovaných členů vzíti ohled hlavně na takové, kteří z vlastního čestného popudu se přihlásili jako dobrovolníci v r. 1800 ke zřizovanému mysliveckému sboru k mužstvu, které Společnost střelecká pro sbor ten sestavovala.
5. Dnem přijetí do sboru jest každoročně neděle po svátku sv. Fabiana a sv. Šebestiana, na kterýž den beztak koná Společnost střelecká vždy své hlavní shromáždění.
6. Každý pan měšťan tedy, který chce býti přijat za člena Společnosti střelecké, jest povinen dostaviti se do místa kde se koná hlavní shromáždění, a prostřednictvím dvou již přijatých členů podati svou žádost za přijetí do Společnosti, načež bude shromáždění tázáno, zda-li má někdo proti vyhovění této zadosti co namítati a zdali může žadatel přijat býti, čili nic.Stejně má býti postupováno při jednání v jmenování čestných členů.
7. Pakliže není ve shromáždění proti přijetí za člena žádných námitek, bude kandidát pojat v záznam a uloženo mu, aby Si, opatřil uniformu, stejnou s ostatními členy. Po splnění tohoto závazku a když se byl v uniformě Společnosti představil, teprve pak bude právoplatně přijetí jeho prohlášeno a teprve od toho okamžiku je pokládán za člena.
8. Společnost střelecká má závazek, vedle jiných povinností, dáti čísti za každého zemřelého člena po jeho úmrtí tři sv. mše. Pokladní hotovost Společnosti by však byla velice oslabována, kdyby za členy byli přijímáni muži, stojící v pokročilém věku, čím by. se větší výlohy pravděpodobně staly a nebyly v poměru k výhodám, které členové Společnosti za doby svého života požívají, ustanovuje se, že páni měšťané, ježto pouze ti se mohou státi členy Společnosti, kdož jsou měšťany, nemohou býti za členy Společnosti přijati, kdož překročili 50. rok svého věku a u kterých také není pravděpodobno, že by mohli konati případné služby, jaké by se mohly vyskytnouti jako povinnosti pro členy Společnosti střelecké.
9. Kdyby se však vyskytly podstatné důvody, které arci musí býti vždy zrale uváženy, které by odporučovaly nebo nutným činily, aby byl za člena přijat některý kandidát, který již překročil 50. rok svého věku, má takový kandidát při svém přijmutí složiti 20 zl. jakožto poplatek za svoji volbu a vedle toho mimo ostatních povinných příspěvků platiti 1 zl. ročně jako další příspěvek.
10. Pokud se týče hodnostářů (Honoratiores), již se za členy Společnosti přihlásí, mají tito býti bez každé pozastávky přijati jen podle jich úřední nebo osobní hodnosti a platí při svém přijetí, jakož i na ročním příspěvku obnos jaký sami za vhodný uznají.
11. Jelikož Společnost ustanovila, že o tak zvaný Nový svátek, dále o svátku Božího Těla a o svátku Jeho Veličenstva císaře veřejně vytáhne k parádě, stanoví se závazně, že ke každé z těchto slavností jest povinen dostaviti se každý uniformovaný člen a bude k této příležitosti pozván obsluhovačem terče. Členové ti musí se k slavnosti takové zcela určitě dostaviti. Kdo by se po třikráte nedostavil a tuto svoji nepřítomnost nedovedl bezpečně a náležitými důvody omluviti, bude bez okolků ze seznamu členů vymazán a přestává býti členem Společnosti.
12. Páni střelci jsou povinni dostaviti se přesně v hodinu a do místa, které jim bylo obsluhovačem terče při jich pozvání zřejmě označeno a musí se hned při svém příchodu u střelmistra hlásiti, aby mohli býti zaznamenáni jako přítomní.
13. Od nynějška bude veden nejstarším střel mistrem zvláštní rejstřík, kde bude pokaždé zapisováno, který pan střelec se k té neb oné parádě nedostavil. U každého jména člena bude zároveň zapsáno datum dne, kdy dotyčný chyběl.
14. Kdyby nastaly neobyčejné případy a bylo krajským úřadem nebo slavným magistrátem žádáno, aby Společnost uniformovaná veřejně vytáhla, mají se sestoupiti střelmistři za předsednictví inspektora a za přítomnosti p. velitele a 4 členů Společhosti, k tomu cíli pozvaných, a mají ustanoviti, jak se má Společnost v takovém případě zachovati.
15. Při hlavním shromáždění, které se každoročně musí odbývati, musí střel mistři předložiti celoroční účty za uplynulý rok a pak tento účet za přítomnosti celého shromáždění nahlas a každému zřetelně přečísti.
Kdyby někdo z členů pokládal některou z přednášených položek za nesprávnou nebo pochybnou, má právo žádati o tom vysvětlení od střel mistrů. Kdyby se mu toto vysvětlení nezdálo dostatečným, bude sestavena komise, sestávající ze tří členů Společnosti, znalých účetnictví, kteří mají účet podrobiti revisi a v případě, že by v účtech shledali něco nesprávným, jsou střelmistři za takový nedostatek zodpovědnými.
16. V den, kdy se odbývá výroční hlavní shromáždění, za platí každý pan střelec za sebe a za svoji manželku (vyjímaje ony, jež překročily 50. rok věku svého a ohledně kterých byl již příspěvek na 1 zl. ročně stanoven) svůj povinný roční příspěvek ve výši 20 kr. do střelecké pokladny.
17. Společnost střelecká musí naproti tomu dáti za každého zemřelého člena číst 3 svaté mše a při pohřbu dodati bezplatně svítilny a svíčky, jakož i zapraviti odměnu střelecké hudbě za její účastenství při pohřbu ze svého.
18. Zemře-li některý střelec nebo jeho manželka, musí úmrtí to někým z příbuzenstva oznámeno býti prvnímu střelmistrovi, aby mohl učiniti náležitá opatření k pohřbu. Nebylo-li takové oznámení učiněno, musí sobě příbuzenstvo nebožtíka připsati, pakliže Společnost střelecká potřebné přípravy pro pohřeb neučiní.
19. Účastenství (Parade) při pohřbívání uniformovaného člena jest následující: 12 střelců a poddůstojník, za vedení důstojníka, vyzbrojených střelnou a poboční zbraní, vytáhnou s uniformovanou střeleckou hudbou v čele a jedním bubeníkem, v průvodu před rakví. Hudba hraje smuteční pochody, střídavě s pochodovým bubnováním bubeníka. Osm uniformovaných střelců nesou mrtvolu a šest střelců jde kolem rakve se svítilnami. Střelci donesou mrtvolu až do předměstí, další doprava až do hrobu jest povinností příbuzenstva.
20. Ohledně neuniformovaných členů se ustanovuje, že uniformovaná četa před rakví a hudba odpadají. Vše ostatní Zůstává v platnosti jako při pohřbu uniformovaných členů.
21. Při úmrtí některého čestného člena mají střel mistři uvážiti důležitost, hodnost a postavení, jaké nebožtík v životě zaujímal a dle toho také slavnostní uspořádání pohřbu provésti.
22. Když budou uniformovaní střelci obsluhovačem terče k účastenství při některém pohřbu pozváni, musí tomuto vždy vyhověti bez námitky, a musí se přesně v ustanovenou hodinu dostaviti na shromáždiště. V případě důvodové překážky musí každý pan střelec, na něhož řada připadla, obstarati za sebe jiného pana střelce a to sice úplně na svůj vrub.
V té věci platí také pravidlo, že pan střelec, který se, jsa k účastenství při pohřbu pozván, po třikráte nedostavil, bude ze Společnosti vymazán.
23. Aby pro nesprávné placení ročních příspěvků nenastaly ve střelecké pokladně nedoplatky, ustanovuje se, že kdyby ně. který člen Společnosti, ani čestné členy nevyjímaje, po tři léta po sobě jdoucí své roční příspěvky dlužen zůstal, pozbude práva na členství Společnosti a bude bez okolků vymazán ze střelecké knihy. V případě, že by opět chtěl do Společnosti střelecké přistoupiti, musí veškeré dluhující příspěvky předem složiti, jinak by nebyl uznán způsobilým k novému přijetí.
24. Pakliže bude místo některého důstojníka jakýmkoli způsobem uprázdněno, obsadí se volbou, jak následuje:
a) Inspektor. Společnosti, velitel a důstojníci, pak 4 z uniformovaných střelců, zvláště pro tento případ vyslaní, jmenují terno tří kandidátů pro uprázdněnou hodnost z řady střelců, při čemž jest nutno bráti ohled na osobní vlastnosti a schopnosti navrženého.
b) Tito tři kandidáti musí býti buď jednohlasně nebo většinou hlasů schváleni, načež budou veškeré uniformované Společnosti k volbě navrženi s podmínkou, že zvolen může býti než jeden z navržených kandidádů a nikdo jiný. Zvolen bude ten, na koho připadně většina hlasů k volbě oprávněných uniformovaných členů Společnosti.
25. Podobným způsobem má býti uprázdněna hodnost některého střelmistra, avšak s podmínkou, že pro tuto hodnost může býti zvolen jenom takový střelec, který je také uniformován.
26. Poddůstojníci mají býti zvoleni shromážděním, sestávajícím z pp. inspektora, velitele a důstojníků, poněvadž poslednější dovedou nejlépe posouditi, kdo se pro takové místo hodí.
S originálem porovnáno a souhlasným shledáno.

Baron z Heslova m. p.,
c. k. krajský komisař.

 

Při shromáždění plzeňské Společnosti střelecké bylo všem dostavivším se pp. spolustřelcům sděleno, že bylo toto shromáždění k tomu účeli svoláno, aby byl u všech členů učiněn dotaz, zdali chtějí k uniformovanému sboru střelců přistoupiti a tato pravidla, sestávající ze 26 odstavců zachovávati, která jim byla veřejně přečtena. Přítomní prohlásili, že k uniformovanému sboru přistupují a pravidlům se podrobují. Mimo důstojníku a poddůstojníků učinilo prohlášení to 52 členů.
Těmto bylo nato Společností na srdce vloženo aby zachovávali vždy svornost a družnost a vždy se chovali jako počestní a bodří měšťané začež jim se strany Společnosti slíbeno laskavé jednání a plněni všech výhod, které Společnost jim slibuje, že navzájem bude vždy přesně a věrně plniti vše, co v těchto pravidlech vyhlásila.

Stalo se na střelnici u Plzně dne 6. května 1804.

Josef z Heslova m. p., Frant. Daniel Tuschner m. p., Frant. Stehlík m. p., purkmistr., Frant. Říha m. p., Filip Tuschner m. p., střelmistr, Frant. Říha m. p. Josef Matas m. p., střelmistři

 

Některá místa z těchto pravidel naznačují, jak společnost trvala pevně ve starých tradicích, z nichž se vyvinula. Zejména bylo to ustanovení, že členem jejím může býti než ten, kdo získal měšťanské právo v Plzni a dále také - mimo jiné – okolnost, že do výzdoby stejnokroje byly zavedeny barvy zelena a zlatá, které jsou vzaty z nejstaršího pole městského znaku, kde jest vyobrazen pes, chrtice, v zeleném poli, majíc na krku zlatý obojek. Mimo to také ustanovení, že při hlášení se za člena musí uchazeč přivésti dva své přátele, již přijetí jeho odporučují, připomíná starý způsob hlášení se za přijetí do obce za měšťana. Ustanovení to mělo připomenouti, že Společnost reklamuje pro sebe právo býti pokládánu za přímého následníka nejstarší vojenské organisace měšťanstva.

Rok 1804 byl historicky památným pro veškeré země, které tehdáž tvořily Rakousko. Římskoněmecký císař František II. prohlásil souhrn těchto zemí za císařství Rakouské a přijal jméno Františka I. Toto rozhodnutí bylo vyhlášeno manifestem ze dne 8 února a z podnětu vládních míst bylo - jako jinde - také v Plzni okázale slaveno církevními i světskými složkami, plzeňského života a z poukazu krajského hejtmanství museli též měšťanští střelci in corpore a v plné své výzbroji spolu s vojskem plzeňské posádky k slavnosti té vytáhnouti.

V prosinci stejného roku přibyl císař František do Plzně a byl ubytován v domě Matasově na velkém náměstí (čp. 107/108) . K uvítání jeho vytáhla také měšťanská Společnost střelců a císař se podepsal do pamětní knihy Společnosti, kterou mu velitel Filip Tuschner předložil.

Válečné poměry se stále více přiostřovaly a delší jich trvání vyčerpávalo síly válčícího mocnářství. Roku 1805 bylo město na delší dobu vojska prosto a k vládnímu rozkazu musela Společnost střelecká převzíti plné posádkové služby, což se také v dalším průběhu napoleonských válek několikráte opakovalo, jak bude později zaznamenáno.

Slíbené privilegium za dodané dobrovolníky do české legie nebylo ještě povoleno a již bylo opět žádáno za postavení nových dobrovolníků z řady členstva Společnosti. Tato vyhověla vyzvání tomu a postavila devět nových branců do zmíněné české legie. Byli to následující střelci měšťanští:

 

Jméno a služební vlastnost dodaného střelce	Stáří	Vlast a rodiště
Kašpar Barth, myslivec	18 l. svob.	Plzeň, Čechy
Jan Hůna, tesař	21 l. svob.	dto
Josef Schindler, soukeník	22 l. svob.	dto
Matěj Fischer, soukeník	18 l. svob.	dto
Frant. Moravec, vylchýř sukna	21 l. svob.	dto
Michal Vazač, řezník	19 l. svob.	Volyně, Čechy
Frant. Metzner soukeník	17 l. svob.	Plzeň, Čechy
Josef Schwarz obuvník	19 l. svob.	dto
Frant. Zvěřina mlynář	27 l. svob.	dto

 

V obecních účtech z r. 1806 jsou vykázány náklady na vypravení dobrovolníků Střelecké společnosti následovně:

9 dobrovolníkům, postaveným pro český myslivecký sbor plzeňskou Střeleckou společnosti, po 10 zl. 14 kr.	362 zl. 06 kr.
Příplatky 11 myslivcům, postaveným obcí a Střeleckou společností za dobu do 30. listopadu,denně po 12 kr., tedy za 20 dní	44 zl. – kr.
Příplatek těmže za prosinec 1805	68 zl. 12 kr.
Příplatek těmže za leden l806	68 zl. 12 kr.
Nově postavenému 1 myslivci ke zřízení 3. praporu, příplatek od 16. do 31. prosince a asentní listina Antonínu Tomayerovi	3 zl. 12 kr.
Tomutéž na prach a olovo	2 zl. – kr.
Tomutéž na chochol	- zl. 24 kr.
Tomutéž na roh na prach	- zl. 48 kr.
Tomutéž za leden	6 zl. 12 kr.
Městem postaveným 12 dobrovolníkům k českým myslivcům příplatky za únor 1806 po 12 kr.	67 zl. 12. kr.
Krejčímu Soukupovi za 1 muže k myslivcům	100 zl. 44 kr.

 

Účastenství Společnosti na válečných událostech pohybovalo se v l. 1806-1808 v rámci místních strážních služeb, při kterých musela Společnost v obdobích, kde byla vojenská posádka plzeňská odchodem některých oddílů do pole seslabená, častěji výpomocně převzíti i některé části posádkových služeb. Proto také nemohla Společnost vyhověti pozvání ke střelbě do terče o ceny, ku kterému byla pozvána bratrskou privilegovanou měšťanskou Ostrostřeleckou společností v květnu 1806 v Praze.

Neustálé stahování vojska z posádek městských do pole nutilo vládu, aby žádala na měšťanských ozbrojených společnostech a sborech, aby se v stále větší míře ujímaly posádkových služebních povinností. Ve větších městech, kde byla vojenská posádková služba složitější a objekty, k nimž musely dodávány býti stráže, četnější, kladla tato služba na Společnosti, v nichž členství bylo volné a nikoli jako dříve pro měšťany povinné nároky, jaké neodpovídaly jich početní síle. Proto viděla se vláda nucena pro tuto potřebu posíliti Společnost střeleckou výpomocnými silami. K tomu cíli bylo vydáno dne 27. června 1808 císařské nařízení toho rozumu, že měšťané, kteří nejsou povinni k řadové nebo k zeměbranecké službě, mají míti povinnost aby vstupovali do měšťanských ozbrojených sdružení a cvičili se v nich ve zbrani, aby v případech potřeby mohli vypomáhati Společnosti při konání jich vojenských úkolů, pokud šlo o místní strážní nebo posádkovou službu. Tito do služeb povolaní měšťané arci, pokud se nestali formálně i právně členy Společnosti zůstávali neuniformováni.

Ve smyslu tohoto císařského vyzvání svolal purkmistr a inspektor Společnosti Emauel David vyhláškou na den 21. srpna, na 4. hodinu odpolední na střelnici veškeré měšťanstvo, kde v delší řeči vyložil obsah císařského nařízení, upozornil pak přítomné, že ve smyslu §§ 13 a 14 nesmí se žádný měšťan vzdalovati povinností ke stálým domácím a posádkovým službám. Pouze neduživí nebo příliš staří měšťané směli býti povinností těchto zproštěni.

Že Společnost střelecká stála s plnou obětavostí ve vojenských službách, které arci v první řadě svědčily bezpečnosti vlastní domoviny, o tom svědčí nejlépe děkovací dekret ze dne 28. dubna 1808, který obdržel od zemské vlády velitel Společnosti Filip Tuschner. V tomto dokumentu vyslovuje se Společnosti dík a uznání za to, že po odchodu vojska z města převzala plné posádkové a strážní služby v městě a nadto ještě svými průvodčími oddíly poskytovala ochranu a krytí vojenských transportů rekonvalescentů, raněných nebo také vojenských zavazadel.

Dne 8. listopadu 1808 projížděl korunní princ Ferdinand, později poslední korunovaný král český, městem Plzní a byl zde pozdraven Společností střeleckou, které se zapsal do pamětní knihy.

Těsná součinnost Společnosti s vojskem způsobila, že vojenská správa povolila, aby ze služebních ohledů důstojníci Společnosti nosili zlatožluté porte ďepée a polní opasky. Tato změna v uniformování nebyla však trvalou a pominula po napoleonských válkách.

Ze soudobých pramenů seznáváme episodu z této, pro Společnost jistě závažné doby, která nadevše jasně dokazuje, jak vážné a nebezpečné byly výkony, které ukládala vojenská služba ozbrojenému měšťanstvu.

Za jedné bouřlivé noci v r. 1809 byl u hřbitova sv. Mikuláše postaven silný dělostřelecký oddíl ustupující armády. Jeho mužstvo, promoklé na kost a kůži a na smrt znavené, uložilo velké množství prachu a jiného střeliva do hřbitovního kostela, aby je uchovalo v suchém místě. Strážní služba při těchto dělech i při zásobách střeliva byla svěřena výpomocnému oddílu neuniformovaných měšťanů, čítajícímu 15 mužů.

Sluší připomenouti, že neuniformovaná část ozbrojeného měšťanstva byla zařazena do sboru uniformovaných měšťanů střelců k cíli jednotné organisace a také bylo sborovým důstojníkům uloženo velení veškerého ozbrojeného měšťanstva.

S oblak hrnuly se proudy deště, neustále se křižující blesky ozařovaly příšerně hřbitov i kostel sv. Mikuláše a burácení hromu bylo hrůzným hudebním doprovodem k tomu výjevu. Každým okamžikem očekávalo se, že zapařené zásoby střeliva samy se vznítí, nebo také panovaly obavy, že blesk udeří do kostela a způsobí výbuch velké té nebezpečné zásoby.

Přes to vše ale ani jediný ze statečných měšťanů nehnul se ze svého místa. Část jich hlídala pod širým nebem děla a vozy, nedbajíc na dešťový příval, který je na kůži promočil. A neproniknutelná tma, jen chvílemi blesky strašidelně ozářovaná, zvyšovala nepříjemnost služby této do míry až nesnesitelné. Ostatní, již se nalézali na stráži uvnitř kostela u střeliva, při blýkavém světle věčné lampy, nedbali, že životy jich byly stále nejvýše ohroženy. Zvláště měšťané Mrázek a Vávra vynikali neobyčejnou srdnatostí a vytrvalostí, jsouce takto svým kamarádům ve zbroji skvělým příkladem. (Mrázek později vstoupil do sboru uniformovaných střelců.)

Vojenské mužstvo tohoto dělostřeleckého oddílu a jeho koně byli ubytováni v budovách blízkého (Pražského) předměstí, neboť byli námahami rychlých ústupových pochodů a nepřízní pohody úplně vyčerpáni a k službě neschopni. Střelivo, do kostela sv. Mikuláše uložené, přivezli sedláci na přípřežních vozech, vojskem rekvirovaných.

Když si tento oddíl v Plzni trochu odpočinul, ubíral se opět dále. Velitel jeho dostavil se před odchodem do radnice, kde se ve velké síni prvního patra byla shromáždila celá městská rada a magistrát s purkmistrem Davidem v čele, jakož i ozbrojení měšťané, kteří se této strážní služby tak záslužně byli zúčastnili. Tam vojenský velitel poděkoval purkmistru a celému měšťanstvu za jeho velkou obětavost, kterou označoval jako skvělý příklad i pro vojáky samé.

Purkmistr Emanuel David odpověděl, že to není poprvé, co plzeňské měšťanstvo hrdinství své podobně osvědčilo. Dějiny města - tak prohlásil purkmistr - jsou vyplněny podobnými důkazy vlastenectví plzeňského měšťanstva za nejtěžších dob. Nato purkmistr jménem vší obce pochválil přítomné účastníky té hrozné noční stráže a poděkoval jim za veškeré obyvatelstvo.

Zprávy o vynikajících službách, jaké konalo ozbrojené a Společností střeleckou organisované i vedené měšťanstvo plzeňské, došly i do vládního ústředí a měly za následek, že setník Filip Tuschner, jenž byl v 19. století prvním velitelem Společnosti a setník Kašpar Tuschner byli vyznamenáni po malé zlaté záslužné medaili s ouškem, prvnější za obezřetné, energické a úspěšné vedení sboru, Kašpar Tuschner pak hlavně jako velitel oddílu Společnosti, který tvořil v případech potřeby eskortu vojenských transportů.

V dubnu r. 1810 byla Společnost těžce postižena úmrtím svého zasloužilého a oblíbeného velitele Filipa Tuschnera, setníka Společnosti, měšťana a majitele prvního továrního podniku v Plzni. Jak velice byl nebožtík svými spoluobčany milován, nejlepším svědectvím jest vzletná a dojímavá báseň, kterou vydala k uctění svého velitele Společnost střelecká u plzeňského knihtiskaře Morgensäulera.

Rok 1811 byl pro Rakousko velmi neblahý, neboť přinesl dne 20. února vyhlášení t. zv. finančního patentu, či správněji pověděno: státního bankrotu. Finanční tato katastrofa zasáhla zhoubně veškeré vrstvy obyvatelstva, zejména pak majetnější měšťanské třídy jeho. Jen zdravý organismus našeho hospodářského života způsobil, že se země poměrně brzy z první těžké té rány zotavovala, ačkoli účinky této pohromy byly ještě dlouho pociťovány, zejména středostavovské vrstvy pod nimi ještě dlouhý čas trpěly, Jakkoli také členové Společnosti, rekrutující se z měšťanstva, tedy ze středních vrstev, byli finančním patentem krutě postiženi, přece zůstala Společnost ve svém ústrojí neochvějnou, neboť pravé bratrství, svornost a láska, které byly nejlepším pojítkem, slučujícím členstvo v pevný celek, pomohly, aby Společnost vítězně překonala i tuto pohromu.

Dne 1. července 1812 meškal císař František I. opět v Plzni a ubytoval se »na starém krajzamtě« (v domě Guldenerovském, kde se také nalézalo krajské hejtmanství), Zde o 3. hodině odpoledne pozval si purkmistra Em. Davida ke slyšení. Dal si jím referovati o poměrech v městě a zvláště obrátil svůj zájem k Společnosti střelecké, která postavila k bytu panovníkově čestnou stráž, jelikož toho času za nepřítomnosti vojska v Plzni konala posádkové služby. Císař dal si purkmistrem pravidla společnosti podrobně vysvětliti a slíbil, že v brzku se dostane této měšťanské korporaci dávno slibovaného privilegia, kterého si svojí obětavostí při hájení města. a zejména za napoleonských válek plně zasloužila.

Slib ten však zůstal ještě delší dobu nesplněný.

Rok 1813 přinesl zakončení napoleonských válek a tím úlevu ve vojenských službách Společnosti. Bitva u Lipska rozhodla ve prospěch spojenců.

Členstvo Společnosti mohlo se opět plně oddati svým občanským povinnostem.

 

Návrat do mírových poměrů

Po skončení napoleonských válek nastal opět poznenáhlý návrat do mírových poměrů a také zhoubné účinky neblahého finančního patentu z r. 1811 začaly se pomalu hojiti. Mohli tedy ozbrojení měšťané pomýšleti na návrat ke svému sborovému programu mírovému.

Jen ještě sluší připomenouti, že v r. 1809 odevzdala Společnost měšťanských střelců k válečným účelům ze svého pokladu 24 stříbrných štítů.

Radostný obrat byl jako jinde, také v Plzni oslaven církevními obřady a spojenou s nimi vojenskou parádou, ku které arci byli také pozváni měšťanští střelci. Zúčastnili se jí v plném počtu a ve zbroji, naplněni nadějí, že budou se moci nyní opět věnovati svým živnostem kterým byli tak dlouho odcizováni konáním vojenských povinností. Ještě do nedavna stála Společnost střelecká v plné vojenské činnosti, jakou konala po celou dobu napoleonských válek. Za krátko po zakončení této oslavy, a sice dne 11. ledna 1814, došel však přípis purkmistra Em. Davida, kterým jest Společnost vyzvána, aby opět, až do chvíle kdy budou zorganisovány nové vojenské reservy, převzala konání všech dosud vojskem obstarávaných strážních služeb v Plzni, dle disposice policejního rady Pirnera. Veliteli sboru setníku Jan u Mattasovi uložil purkmistr, aby učinil veškeré přípravy k provedení toho rozkazu, daného z vyšších vládních míst a magistrátem Střelecké společnosti intimovaného.

Bylo tedy opět po naději na úplné mírové poměry a hořkou tu pilulku oslazovalo jen vědomí, že dodávání dobrovolníků do pole a ozbrojených průvodů pro vojenské transporty přestane. Také vyhlídka, že konečně dostane se ozbrojenému mešťanstvu slíbeného privilegia a organisačních předpisů, které by je, postavily na stejnou úroveň se sborem pražským, přispívala k tomu, že Společnost uložené ji strážní služby nesla snadněji.

Ve právě citovaném dekretu purkmistra Davida čteme, že byl setníkem a velitelem střelců mag. rada Jan Mattas. Máme při této příležitosti za svoji povinnost zmíniti se o změnách, jaké od počátku 19. stol. až do vydání tohoto dekretu udály se ve velitelství plzeňských měšťanských střelců.

Dle zápisu v »Pamětní knize« sboru byl velitelem téhož od 4. června 1792 až do 19. ledna 1793 Jan Jeroným Bartoň a inspektorem sboru magistrátní rada Tadeáš Tuschner. Dne 19. ledna 1793 nacházíme v »Pamětní knize« zapsaného již jako velitele střelců Ignáce Tuschnera. Jak dlouho tento zaujímal svoji hodnost, nebylo možno z dokumentárních památek v archivu sborovém zjistiti, neboť jest právě z té doby velice mezerovitým. Ale v roce 1799, za příchodu maršála Suvarova do Plzně, jest velitelem sboru Filip Tuschner, dosud střelmistr Společnosti. Tento zemřel, jak na jiném místě připomínáme, r. 1810, načež správa Společnosti byla prozatímně vedena třemi střelmistry, za vrchního vedení inspektora magistrátem ustanoveného. Jak dlouho trval tento prozatímný stav, kdy, jak a kým byla poté obsazena hodnost velitele střelců, rovněž se nepodařilo dosud zjistiti. Snad následkem válečného neklidu za dob napoleonských potrval ten prozatímný stav déle, až byl neznámo kdy skončen zvolením nového velitele, o kterém nevíme, byl-li to již mag. rada Mattas, v dekretu purkmistra Davida jmenovaný.

Strážní služba, konaná měšťanskými střelci na místě vojska potrvala delší dobu, neboť rakouského vojska v městě nebylo a stráže musely býti také konány u školních a jiných budov, proměněných v nemocnice vojenské a v ubikace pro zajaté Francouze. V roce 1815, ve dnech 8. až 15. června, táhlo Plzní opět ruské vojsko, kteréhož bylo v této době v městě ubytováno postupně 43 321 mužů a v okolí 42.568 mužů. Tyto průchody a spojený s nimi rozruch činil strážní služby neobyčejně zodpovědnějšími a obtížnějšími. Měšťanští střelci měli od roku 1815 svoji strážní ústřednu v nově zřízené hlavní strážnici, magistrátem poblíže sakristie arciděkanského chrámu nově vybudované.

Bylo jaksi ironicky trpkým vděkem za obětavost měšťanů i střelců, když r. 1816 vytkla jim vládní místa, že jejich důstojníci užívají některých distinkčních odznaků, podobných oněm, jaké byly zavedeny ve vojsku. A přece byla Společnost uniformována dle pravidel, v předešlé kapitole uvedených a schválených. Byl to typický zjev za Rakouska, že za českou dobrou vůli a oddanost spláceno nevděkem a nadutostí. Aby podobnému šikanování ušla, urgovala Společnost častěji slíbené privilegium a vládní pokyny pro definitivní organisační úpravu svého sboru. Avšak v Rakousku měli na podobné věci vždy času dosti.

Není divu, že na život a náladu v Společnosti nezůstaly všecky tyto okolnosti bez účinku. Stále jen požadavky obtížných vojenských povinností, které členstvo obmezovaly v možnosti věnovati se svým povinnostem v občanském životě a svým živnostem a také nepřetržité velkopansky naduté chování se k občanstvu jako k živlu méněcennému, vše to způsobilo, že ve Společnosti začala se jeviti jakási zemdlenost a omrzelost. Měšťanští střelci nechtěli býti nadále jenom bezvýznamnou náhražkou vojska a jen komparsy při vládních parádách a projevech, nýbrž chtěli, aby konečně jich význam jako historické korporace došel oficielního vyhraničenÍ a definitivního zpevnění. Toto však bylo stále oddalováno a proto činnost Společnosti, které také se v době té nedostávalo dosti pevného vedení, povážlivě ochabovala.

 

Přetištěno:

SCHIEBL, Jaroslav Měšťan ve zbroji: příspěvky k dějinám ozbrojeného měšťanstva a válečnictví města Plzně. 2. díl, Od konce 18. století až do doby převratu. Plzeň, 1930, s. 51-74.

 

Původní adresa příspěvku:
Plzeňská střelecká společnost v napoleonských válkách
 - primaplana.net/txt/clanky/mestplz.html