Vývoj námořnických stejnokrojů 2/3
Jan Vogeltanz
Naposledy upraveno: 26.04.2019
Původní adjustace ruského námořnictva z období vlády Petra I., jeho iniciátora a zakladatele, byly v podstatě odpovídající vybavení ruské armády oné doby, inspirované především výstrojí gardového Preobraženského pluku, tedy tmavozelenými kabáty s červenými doplňky, ale posléze i světlemodrými (zde opět inspirace Semjonovským plukem). Jednalo se ovšem jen o dočasné a předpisy nepříliš ovlivněné vystrojení.
Rusko: důstojník námořnictva (jako u pěchoty) a námořník - oba 1720;
admirál 1764-96 a důstojník 1745-64.
Sjednocené vystrojení důstojníků carské baltické flotily přišlo roku 1745 za vlády Alžběty Petrovny, kdy velitelské kádry dostaly jednotný bílý kabátec. První výstroj přišla tedy ještě několik let před britskými a francouzskými úpravami. Ke kabátu byly dány bílé spodky, zatímco vesta a manžety byly zelené, jinak byla tato uniforma zcela v armádním střihu této doby. K tomu náležely příslušné zlatisté prýmky a knoflíky, podle hodnostních stupňů, včetně bohatého premování pro admirály.
V roce 1764 pak byl střih námořnických stejnokrojů (pouze důstojníků) sjednocen s armádním, především byly zavedeny zelené klopy a spodky, hodnostní prýmy důstojníků byly totožné s armádními a totéž platilo opět i pro admirály a generály (při podržení bílé barvy kabátů).
Tento stav platil až do 90. let osmnáctého století, kdy s nástupem Pavla I. roku 1796 došlo - vedle dalšího střihově jednotného vzhledu s armádou - k obrácení poměru barev, takže nyní byly kabáty zelené a doplňky bílé.
Roku 1798 byla zavedena uniforma i pro vyšší poddůstojníky, tedy opět zelený kabát s bílými kalhotami, a první poměrně jednotné vybavení mužstva, rovněž v zelené barvě s kabáty a kalhotami v zelené (s bílou kamizolou).
Změny probíhaly souběžně s armádními i za nového cara Alexandra l. na počátku XIX. století. Roku 1801 byl zaveden nový důstojnický stejnokroj v armádním (pěchotním) střihu, tedy dvouřadý tmavozelený frak s původně bílým límcem a manžetami, ovšem již r. 1803 se zelenými s bílým lemem, od té doby charakteristickou barevnou kompozicí carského námořnictva, nadále akceptující armádní adjustační změny až do poloviny 50. let XIX. století.
Poddůstojníci od počátku zmíněného století nosili cylindry a uniformu důstojnického střihu. Od roku 1803 byla na důstojnických límcích zlatá kotva s lanem. Roku 1802 byl zaveden poddůstojnický cylindr, jinak stejnokroj důstojnického střihu. Technické složky dostaly kov knoflíků a dekorací ve stříbře a stejně jako u armády byly v roce 1803 zavedeny pogony a 1807 důstojnické epolety, u admirálů poprvé s černým orlem.
Rusko: kapitán 1765-96 a důstojník 1796-1801;
námořníci gardové akvipáže ve služební uniformě 1810 a v přehlídkové uniformě 1812-16.
Důstojníci dánské flotily operující v Severním moři oblékali od poloviny osmnáctého století stejnokroje již ve všeobecně modré barvě, ale i u nich byla oblíbena červená barva vest, kalhot a vyložení a na vyobrazení kapitána z roku 1757 je patrný vliv tehdejších pruských fridericiánských uniforem, zejména esovité prýmy na kabátě (brandenbourgs), zcela korespondující s dekorativním vyšíváním jeho pruských současníků. Červená barva spodních součástek oděvu zůstala až do počátku XIX. století, ale již roku 1801 je znám obrázek admirála ve stejnokroji sice s červenými klopami, límcem a vyložením, ale s bílou vestou a kalhotami, s holínkami a samozřejmě již s epoletami, připomínajícího spíše než námořního důstojníka jeho armádního současníka. Červená barva kokard (spolu s bílou, obě převzaté z vlajky Danebrogu) je ještě v následujících letech doplněna na módních fracích velitelů i kazajkách námořníků a poddůstojníků na límcích a manžetách, u námořníků navíc s bílo-červeně pruhovanými kalhotami.
Dánsko - kapitán 1757; admirálové 1770 a 1801, oba ve služebních uniformách.
Zprvu malá atlantická a v podstatě pobřežní flotila Spojených států amerických byla již za války za nezávislost vlastně jádrem posléze tak impozantní US Navy. Stejnokroj důstojníků tehdejšího amerického námořnictva odpovídal střihově i barvou celkovému trendu jak tehdy nepřátelské Royal Navy, tak spojeneckého francouzského královského námořnictva. Základní barvou byla tmavomodrá, vesta stejně jako vyložení byly červené, takže např. kapitán roku 1776 se podobal svému francouzskému protějšku, včetně epolet. Ale již o rok později se stejnokroj téže hodnosti přiblížil vzhledově britským rivalům, tedy s klopami a vyložením v modré barvě. Zřejmě se ale jednalo ještě o individuální adjustaci bez striktního předpisu a pravděpodobně s improvizovanými dalšími komponenty. Nicméně červená barva vest, kalhot a vyložení - tedy opět kombinace typická pro námořnictvo francouzské doby předrevoluční - se objevila jako předpisová v roce 1797, tedy v době, kdy ve Francii republikánské námořnictvo, podobně jako armáda, odvrhlo pokud možno staré royalistické prvky. Ale již se prosazovaly i varianty pro námořní úřednictvo, tedy doplňky béžové barvy.
Na počátku XIX. století, přesněji od 27. 8. 1802 se opět ustavuje vnější podoba námořnických stejnokrojů velmi připomínající Royal Navy éry admirála Nelsona, tedy s modrým vyložením, bílými vestami a spodky a s knoflíkovými prýmky - vedle dracounových lemů – i u kapitánů a poručíků, které byly u Britů výsadou admirality.
Vývoj střihu se modernizoval, takže roku 1812 se prosadil u amerických námořních důstojníků dvouřadý upnutý frak, nicméně s otevřenými módními klopami a i u vyšších poddůstojníků bez ozdobných doplňků, současně se objevuje poměrně jednotný stejnokroj posádek, podobně jako u evropských flotil oné doby. Důstojnické hodnosti se odlišovaly bohatostí třásní dracounových epolet a jejich počtem, tedy s případně jednou či dvěma a to na pravém či levém rameni, tedy územ obvyklým i v Evropě.
Spojedné státy americké: kapitán 1802 a master-commander 1812 - oba ve služební uniformě;
námořník 1817 a kadet 1812.
Po napoleonských válkách se uvedené výstrojní součástky lodních posádek s menšími variantami staly základním vybavením. Bílé košile se širokým límcem a s černým šátkem, modré kazajky, modré nebo bílé plátěné kalhoty a černé lakované, případně slaměné, klobouky - často se jménem lodi vyšitým na stuze po obvodu – byly typické i pro rakousko-benátské loďstvo, které mělo své přístavy na Jadranu. Vzniklo již po campoformijském míru 1797 a po přechodném včlenění do francouzské císařské flotily bylo opět postaveno v roce 1814. Jeho velitelé dosluhovali zpočátku ve francouzských stejnokrojích, po roce 1815 jejich stejnokroj sestával z výstroje vycházející z armádního střihu. Modrý frak se světlemodrým vyložením byl navíc doplněn epoletami. Ve třicátých letech se přizpůsobil pozemnímu vojsku zavedením modrých pantalonů. Po roce 1849 byl v rakouském námořnictvu zaveden tmavomodrý zbrojní kabát s distinkčními hvězdami, světlomodrou egalizací (do konce 50. let, poté v barvě kabátu) a epoletami ke slavnostní uniformě – až do roku 1918.
Rakousko: námořní kadet 1802;
kapitán a botsman (vyšší poddůstojník) - oba ve služební uniformě (Dienst-Adjustierung) 1804.
Rakousko: kadet a botsman - oba ve služební uniformě 1820;
kapitán ve služební uniformě 1820 a důstojník v převlečníku 1830 (Überrock).
Rakousko: admirál a kapitán řadové lodi - oba ve slavnostní uniformě (Gala-Adjustierung) 1840;
admirál a poručík ve slavnostní uniformě 1857.
Rakousko: námořník a poddůstojník - oba ve služební uniformě 1858;
poručík a kadet - oba ve služební uniformě 1858.
Tmavomodré fraky s epoletami a pantalony, s dvourohými klobouky se ve stejné době staly součástí tzv. velkých služebních a slavnostních uniforem u námořních důstojníků všeobecně. Podle charakteru služby byly k uniformám dodány další elementy. U Francouzů a Angličanů kolem roku 1840 to byl převlečník se stojatým límcem nebo rozepjatý frak bez epolet, ale s novými distinkčními prýmky ze zlatistého dracounu na manžetách, obojí nošené s čepicí s dýnkem a často s bílými plátěnými kalhotami při běžné palubní službě. Přibližně ve stejné době se objevilo distinkční nebo speciální označení mužstva a poddůstojníků. Poddůstojníci vyšších hodností dostávali, a nejen v britském nebo francouzském loďstvu, fraky, cylindry a poboční zbraně, ovšem bez epolet. Umístění emblému s kotvou na nadloktí s korunou se poprvé objevilo v britském námořnictvu rovněž ve třicátých letech minulého století. Příslušné atributy na označení, jiná garnitura pobočných zbraní, případně kov knoflíků zároveň s předchozími změnami byly nově zaváděny u námořních lékařů, úředníků a dalších funkcí ve většině vojenských loďstev. Přechodně dominující červená barva vyložení anglických důstojníků – od roku 1830 – byla roku 1846 opět nahrazena tradiční bílou.
Velká Británie: důstojník a admirál - oba v převlečníku (overcoat) 1827-33;
commander ve slavnostní uniformě (full dress) 1830 a boatswain (poddůstojník) ve vycházkové uniformě (walking out dress) 1828.
Velká Británie: dobrovolník 1. třídy ve služební uniformě (service dress) 1834 a námořník ve vycházkové uniformě 1828;
dělostřelec (také tesař) ve vycházkové uniformě 1827-56 a midshipman ve vycházkové uniformě 1832-56.
Francie: kapitán 1820;
aspirant 1825 a námořník 1825-26 - všichni ve služební uniformě (tenue de service).
Francie: námořník 1840 a důstojník ve služební uniformě 1837;
kapitán ve služební uniformě v tropech 1848-50 a poručík v malé služební uniformě 1850.
Francie: praporečník (enseigne) 1840 a námořník ve strážní uniformě 1840-50;
Dánsko - midshipman a podporučík, oba ve služební uniformě 1829.
Španělsko: námořníci v palubní a letní uniformě 1826;
námořník v letní uniformě a praporčík (Guardia marina) ve služební uniformě - oba 1833.
Sardinie-Piemont: kapitán 1790 a poručík 1824 ve velké služební uniformě;
Neapolsko - námořní celní služba: celník v zimní uniformě 1826 a brigadier v letní uniformě 1850.
Rusko: námořník a důstojník gardové akvipáže - oba ve služební uniformě (vice-mundir) 1816-23;
důstojník a poddůstojník gardové akvipáže - oba ve služební uniformě 1824-25.
Rusko: důstojník námořnictva ve služební uniformě 1826-40 a důstojník ekvipáže ve vycházkové uniformě 1826-1840;
námořník v přehlídkové uniformě 1854 a námořní důstojník v převlečníku (od roku 1854 byly nošeny pro službu pogony).
USA: důstojník ve slavnostní adjustaci (full dress) a námořník ve vycházkové adjustaci (walking out dress) - oba 1830-40;
kapitáni ve služební (service dress) a slavnostní adjustaci 1840-50.
Zájemcům o adjustační detaily c. (a) k. námořnictva lze doporučit výpravnou a velmi podrobně zpracovanou monografii:
BAUMGARTNER, Lothar - WINKLER, Dieter. Flottenrock und Kaiseradler, Uniformierung im Spiegel der Geschichte der k. (u). k. Kriegsmarine von 1815 - 1918. Wien, Verlagsbuchhandlung Stöhr, 2004, 264 S., ISBN: 3-901208-46-1, podrobněji viz stránky nakladatelství www.buchhandlung-stoehr.at
Související příspěvky:
Vývoj námořních stejnokrojů 1/3
Vývoj námořních stejnokrojů 3/3
Související internetové stránky:
Line of Battle, Seekrieg gegen Napoleon - Marinen, www.line-of-battle.de/marinen