Prohlášení nejvyššího purkrabího ke zřízení českých mysliveckých praporů z října 1805
ed. Karel Sáček
Naposledy upaveno: 14.09.2023
Prohlášení
Jejich cís. i cís. král. Milost ráčili z toho ohledu, aby vnitřní obhajování země na všecek způsob rozmnožili, a svým věrným poddaným nový přesvědčující důkaz dali, jak velice pečlivost o jejich bezpečnost nejvýš Jejich Milosti na srdci leží, postavení schvál[e]ných patalionů myslivců ustanoviti.
Určení těch patalionů pozůstává v tom, aby dědičné země vnitř a jmenovitě hranice dědičných zemí obhajovaly, tyto tři krajiny, totiž: Čechy, Morava a Slezko mají tři pataliony myslivců, a to sice: Čechy dva, Morava a Slezko ale jeden patalion postaviti.
Postavení aneb zřízení obou českých patalionů myslivců jest od Jejich Císařské Milosti na podepsaného nejvyššího purkgrabího a dvorního komisaře nejlaskavěji vloženo.
Dle toho nejvyššího vznešení oznamují se podle oněch v důležitosti té od Jejich Císařské Milosti ustanovených pravidel po předběžném srozumění s vysoce slavným cís. i cís. král. nejvyšším vojenským komando tejkaje se těch dvou v Čechách postavenu býti majících patalionů myslivců následující pravidla k nejbedlivějšímu jich zachování.
Předně: Dotčené dva české pataliony myslivců, kteří z myslivců a střelby povědomých osob pozůstávati mají, mají se z lidí od vrchnosti postavených, od tovaryšstva střelců k tomu daných, a konečně ze všech těch zříditi, kteří se k doplnění obou těch patalionů skrz svobodné verbování k tomu od[d]ají.
Za druhé: K postavení těch patalionů myslivců má se z ohledu vrchnosti za pravidlo vzíti, že z dvou lesních aneb polních revírů jeden myslivec, ze čtyř dva myslivci, ze šesti revírů tři myslivci, a v té samé srovnalosti při stejném počtu revírů vždy dva myslivci dáni býti mají. Kdeby se nestejný počet revírů nacházel, mají se z třech revírů dva myslivcové, z pěti revírů tři myslivcové, z sedmi revírů čtyry myslivcové, a tak vždy větší počet dáti. Při menších panstvích, kde toliko jeden revírní myslivec ustanoven jest, musejí dvě aneb více takových panství za jedno držána a podle vejše dotčeného pravidla k postavení přicházející počet myslivců mezi nimi vyprostředkován a odveden býti.
Za třetí: Panství nejsou zrovna zavázána, samý revírníky postaviti, nýbrž jest jim nezamezeno adjunkty, mládence a lesní učedníky i také hajné a jiné v střelbě dobře zkušené osoby, třebasby také zbraní zaopatřeni nebyli, odvédsti, nicméně má se hlavně na to hleděti, aby vždy ti nejšikovnější a dle jejich povahy těla nejschopnější ze všech vybráni byli.
Za čtvrté: Na zahálce jsoucí myslivcové mají se bez ohledu k těm patalionům myslivců odevzdati. I také mohou všichni jiní myslivcové, kteří se k tomu dobrovolně hlásejí, bez pozastavení přijati býti, však ale nemají se ani jedni ani druzí na srážku jednoho aneb druhého panství přijmouti.
Za páté: Jejich Milost cís. ráčí očekávati, že všechny městské a jiné společnosti střelců, které při takových příležitostech již vícekrát důkazy své vlastenecké lásky daly, i tenkrát chvalitebně se vyznamenají, a že dle toho mnoho jejich spoluoudů k těm postavenu býti majícím dvoum patalionům myslivců přistoupí, aneb že alespoň znamenitý počet střelby povědomých osob k nim odevzdají.
Za šesté: pokudžby dotčené dva pataliony myslivců těmi osobami, které k nim od vrchnosti postavené, od společnosti střelců dané býti mají, doplněni nebyly, má se jich doplnění skrze svobodné verbování, které se v Praze, Budějovicích, Plzni, Chebu, Mladé Boleslavi, Jičíně, České lípě, Žatci a v Chrudimě vyzdvihne, v skutek uvésti.
Za sedmé: Panství, která se při postavení těch dvou patalionů myslivců obzvláštně vyznamenají, mohou vrchní myslivce a podmyslivce představiti a odvédsti. Stejné nadání, tejkaje se podmyslivců, připouští se také střeleckým společnostem v tom obzvláštně se zachovalým. Na takový způsob představené osoby budou, pokudž k tomu potřebné vlastnosti mají, bez pozastavení za vrchní myslivce a podmyslivce ustanoveny. Tak jako o tom patrnější poukázání krajským ouřadům obzvláštně se uděluje, tak také srozumívá se samo v sobě, že ti vrchní myslivcové a podmyslivcové panstvím z počtu dle srovnalosti revírů postavenu býti majících myslivců na žádný způsob sraženi býti nemají, nýbrž že ti obzvláště postaveni býti musejí.
Za osmé: Každý myslivec bude od Eraryum prachem a olovem zaopatřen; musí ale svůj vlastní štuc s formou na kulky k němu patřící a své šaty neboliž montur s sebou přinésti.
Za deváté: Vrchnosti mají za osoby k zástupu myslivců postavené monturu sami zapraviti, aby se ale vrchnostem v tom všechno polehčení zjednalo, a potřebná jednostejnost dosáhla, jest zřízeno, že komise ekonomie v Praze obstarání a zhotovení toho šatstva proti hotovému zaplacení za každého muže vypadajícího nákladu na sebe vzíti hotova jest. Jejich cís. Milost nepochybují také v tom nejmenším, že společnosti střelců nápodobně pro osoby od nich k tomu dané monturní náklad s veselou ochotností zapravějí, a že také z ohledu zjednání monturu u všech ostatních osob se žádné pozastavení neudá, nýbrž takový náklad vlasteneckou nápomocí magistrátů a dobrovolným přispěním přechvalitebných Čechů vesměs dostatečně zastřen bude.
Za desáté: Postavení myslivců má se v každém krajském městě státi. O pořádné přijímání jich v krajských městách bude se cís. i cís. kr. nejvyšší vojenské komando starati. Začnouc ode dne skutečného militárního přijmutí obdrží mimo chleba každý myslivec dvanáct, každý podmyslivec osmnáct a každý vrchní myslivec čtyry a dvacet krejcarů denního žoldu z nejvyššího Eraryum. Jak brzy krajský kontingent, aneb na kraj vypadající počet myslivců pohromadě jest, bude dle míry z toho ohledu zřízeného rozdělení krajů k způsobení patalionu do Prahy aneb do Mladé Boleslavi, jakožto obouch hlavních shromážděných míst vypraven.
Za jedenácté: Jejich Milost důvěřují se ouplně, že nejen panství a společnosti střelců od nich k patalionům myslivců postavené a dané osoby připovězeným příplatkem zaopatřejí, že ctní Čechové vesměs, a možnější privátní lidé obzvláště podle své v každé příležitosti dokázané ctné povahy i tenkrát s chvalitebnou horlivostí skrze udělování hojného přispění na to pamatovat budou, aby z těch k vnit[ř]nímu obhajování ustanovených myslivců i ti, kteří ani od panství postaveni, ani od společností střelců dáni nebyli, nějakým příplatkem poděleni býti mohli. Taková přispění, která pro jednotlivé osoby určena, aneb pro patalion myslivců vesměs odhodlána budou, mají se čtvrtletně napřed u krajských ouřadů skládati, aby se zejména podělený jim určitý příplatek v náležitém času dodati, pro ostatní ale dle srovnalosti stejný příplatek vypočítati mohl.
Za dvanácté: Dotčený dva pataliony myslivců musejí dle vejslovné žádosti Jejich Milosti tak rychle zřízeni a v ouplném očtu postaveni býti, aby dozajista nejdéle až do patnáctého prosince maršírovati, a až do té doby všudy, kde by potřeba kázala, podle svého určení vypraveni a potřebováni být mohli.
Toť jsou ona pravidla, podle nichž ty dva české pataliony myslivců postaveni býti mají. Je v pořádku předložiti jest dosti k dokonalému a bezpečnému přesvědčení, že co nejbedlivěji a nejrychleji vyplněna budou. Ctní Čechové, jejichž stálá poddaná věrnost, upřímnost, co skála pevná srdnatost, pravé náboženství a neobstíhlá oddanost k jejich nejmilostivějšímu pánu země jakožto zvláštní ctnosti jejich národu, a podstatné díly jejich vznešené povahy vůbec známy jsou, i v té, jako v každé jiné příležitosti chvalitebně se vyznamenají. Oni dozajista v pěkné svornosti s přízněnými též tak udatnými a chvalitebnými Moravany a Slezáky s ctnou horlivostí vše vynaložejí, jim tuto vyjevenou nejvyšší vůli a mínění co nejrychleji a nejúplněji v skutek uvedli; oni dozajista té příležitosti se uchopují, aby znovu dokázali, že Čechové oho štěstí pod moudrým, spravedlivým a dobrotivým panováním domu rakouského státi, zouplna hodni jsou, že to štěstí s díkuplným srdcem uznávají, že jak již při vyřknutí jména císaře Františka tichá slze vroucích díků a blažené radosti v oku každého upřímného Čecha se třpytí. Čechové svému tak vůbec milému pánu země, v jehož osobě dobročinného anděla tohoto království a svého dvojnásobného vysvoboditele země vroucně žehnají, nikdy dosti vděčnými se učiniti nemohou, že v nich zvláštního nařízení nikdy zapotřeby není, nýbrž že na maličkém znamení svého pána země jim dosti jest, podle toho se co nejsvědomitěji zachovati, a že konečně tu, kde se o dobré země, a přemilého mocnáře jedná, zmužilým Čechům, Moravanům, Slezákům žádné předsevzetí obtížné není, a z toho ohledu jim nic nemožného na světě se jim představiti nemůže.
V Praze dne 26. října 1805.
Josef hrabě Wallis,
nejvyšší purgkrabí a dvorní komisař
Ilustrační fotografie: prachovnice poddůstojníka myslivcků blíže neupřesněného původu, datovaná kolem roku 1800,
dle monogramu panovníka F.II. mohla vzniknout či být používána i v roce 1805.
Expozice Salzburger Wehrgeschichtliches Museum (SWGM) salzburg-wehrgeschichte.at
Pro srovnání - prachovnice příslušníka vídeňské měšťanské gardy (tzv. Zelemých ostrostřelců) datovaná do roku 1806.
Kromě profesních myslivců bylo výše uvedené prohlášení určeno právě členům různých měšťanských střeleckých spolků („tovaryšstev“).
Expozice Museum Aspern 1809 aspern-essling-1809.eu